Vila č.p. 634 v Podmoklech (původně samostatném městě na levém břehu Labe, za druhé světové války připojeném k Děčínu) patří do souboru vil na jižní straně vysokého masivu Pastýřské stěny, které jsou významnou součástí podmokelského panoramatu. Díky výstavbě železnice a rozvoji průmyslu se Podmokly v polovině devatenáctého století z malé obce staly velice rychle rostoucím městem s naléhavou potřebou hromadné bytové výstavby. Centrum Podmokel, s činžovními domy, zasazenými přibližně v rozmezí patnácti let do vytýčené šachovnicové kompozice stavebních bloků, je proto téměř zcela vystavěno secesně. Přestože pro vilovou zástavbu kolem Resslovy ulice vznikl zastavovací plán již v roce 1901, realizace jednotlivých domů začala až o pět let později, v rozmezí let 1906–1908. Všechny vícepodlažní vily v Resslově ulici mají členitý půdorys a představují vrcholnou ukázku rychlého přechodu od historizujících stylů k vrcholně secesnímu, respektive modernistickému tvarosloví. Zadavatelem staveb těchto vil byli příslušníci podmokelské elity – továrníci, úředníci, členové vedení města atd., kteří se chtěli svými výstavnými domy vymezit proti dosavadní řadové výstavbě. Pravděpodobně i z tohoto důvodu nezvolili ke stavbě svých vil projektanty činžovních domů v centru. Nová vilová čtvrť je tak unikátním autorským projektem. Všechny stavby vyjma jedné navrhl architekt Rudolf Seidel. A přesto se od sebe zásadně odlišují. Stylově nejstarší stavbu z celého komplexu vil v Resslově ulici si nechal vystavět Franz Rodner jako romantický objekt, inspirovaný neomítanou puristickou architekturou i anglickou individuální výstavbou. Do historizujících momentů se prolíná vegetabilní secesní ornamentika – v nadpraží půlkruhově zakončeného okna v rizalitu je rostlinný motiv s rokem výstavby (1906) a hlavou muže uprostřed. Vliv Anglie je čitelný například i z posazení (krbových) komínů do štítových zdí, v naší stavební tradici bývají komínová tělesa v ploše střechy. Hmotou se však objekt hlásí k secesi, na jeho průčelích již nejsou tradiční architektonické prvky rozmístěny tak, jak jsme z historické architektury zvyklí. Chybí osovost a symetrie. Plochy jsou prázdné, protože chybí patrové římsy a architektonické orámování oken, to je někdy nahrazeno jakoby náhodně se objevujícími kamennými kvádry. /A. S.