Litoměřická secesní vila v Sokolovské ulici byla postavena na přelomu devatenáctého a dvacátého století a je součástí vilové secesní čtvrti „pod Mostkou“, dnes „za tratí“, která vznikala právě v těchto letech. Oba manželé Arthur a Adele Röhrovi, kteří se vzali 3. srpna 1897, bydleli nejdříve v Michalské ulici čp. 2 v Litoměřicích, kde měl Arthur Röhr (1853–1914) hudební školu a prodejnu hudebních nástrojů, především klavírů. Jeho manželka Adele Röhrová (1862–1935) byla v domácnosti a občas svému muži vypomáhala v obchodě. Kapacity jejich prvního domu ale však brzy nestačily k bydlení a podnikání současně a tak oba manželé vstoupili v roce 1902 do tzv. Všeobecně prospěšného stavebního společenství, kde se sdružovali zájemci o výstavbu rodinných domů za tratí, a získali stavební parcelu v dnešní Sokolovské ulici. Celý projekt zadali mladému staviteli Wenzelovi Mannovi (1869-1935), synovi litoměřického stavitele Franze Manna. Původní plány z roku 1906 jsou výrazně výtvarně ztvárněny v duchu secesního stylu a jde spíše o umělecké dílo než o klasický stavební výkres, jak ho známe dnes. Půdorys secesně laděného dvoupatrového domu je poměrně jednoduchý, jedná se o pravidelný obdélník, který je situovaný vně zahrady. Jednoduchý půdorys nahrazuje velkolepě koncipovaná fasáda především hlavního průčelí. To zvýrazňují dva honosně zdobené balkony. Vlevo dům ukončuje hranolová věž ukončená zvonovou střechou. Pravá část domu vrcholí štítem, jenž zvýrazňují již od patrové římsy vztyčené dřevěné nahoře se rozbíhající pasy, které jakoby nesou štítovou plochu domu. Hladkou štukovou fasádu horizontálně člení sokl zvýrazněný svislým řádkováním, dále patrová a částečně korunní římsa. Okna mají mělkou jednoduše profilovanou šambránu, kterou v horních partiích zdobí jednoduše ztvárněný motiv vejcovce a nadokenní římsa. Mezi okenními osami můžeme najít drobné především vegetabilní motivy, například květ rostliny v kruhu nebo drobné čtvercové i kruhové štukové výstupky. Zadní průčelí má velmi jednoduchou strukturu a mnoho se neliší od obyčejných řadových okolních domů, prolamují ho až symetricky rozmístěné okenní osy i střídmě pojatá fasáda. Vila stojí v ochranném pásmu Městské památkové rezervace Litoměřice. Původní interiéry jsou nenávratně ztraceny. /V. B.