Vila, postavená pro hraběnku Františku Waldstein-Wartenbergovou v tehdejších lázních sv. Josefa, představuje jednu z raných prací Josefa Mockera (1835–1899), slavného propagátora puristických oprav gotických památek a autora dostavby chrámu sv. Víta. Po studiích na pražském Polytechnickém ústavu nastoupil Josef Mocker na Akademii výtvarných umění ve Vídni. Zde působil profesor Friedrich Schmidt, který byl odborníkem na gotickou architekturu. Během studií u Schmidta na sebe Mocker mimořádně upozornil, proto v roce 1869 nastupuje do vrchnostenské stavební kanceláře přímo k Thun-Hohensteinům a působí i v jejich hospodářské škole v Libverdě. V letech 1870–1872 mu bylo svěřeno vedení stavby novogotické Thunovské pohřební kaple sv. Jana Nepomuckého v Chrástu, nyní součásti Děčína, realizované podle Schmidtova projektu. Mocker se podílel i na mnoha děčínských dostavbách historických objektů a v roce 1872 byl hrabětem Františkem Thun-Hohensteinem, (předsedou Jednoty pro dostavbu chrámu sv. Víta a pozdějším českým místodržitelem) doporučen jako stavitel pražské Svatovítské katedrály. Ve vedení obnovené katedrální huti sv. Víta v Praze byl až do roku 1899, kdy 12. ledna zemřel. Také zadání vily čp. 6, první samostatnou realizaci po dokončení studia, Mocker získal zřejmě díky Thun-Hohensteinům, protože zadavatelka stavby byla jejich příbuzná. Vila následně prošla několika přestavbami, které se dotýkaly zejména interiérů. Například po první světové válce se interiér upravoval pro manžele Františka Antonína a Františku Thunovy, kteří nechtěli bydlet na děčínském zámku, neboť se Františka nesnesla s tchýní, hraběnkou Marií, rozenou Chotkovou. Po druhé světové válce vila fungovala jako domov důchodců, později se sem nastěhoval děčínský sociální ústav. Exteriér se dochoval v téměř původním stavu, pouze s některými drobnými nevhodnými zásahy. Vila jako stavební typ je pro Mockera, který se zabýval především rekonstrukcí historických staveb či výstavbou církevních objektů, poměrně neobvyklou záležitostí. Ale i zde lze jasně vyčíst jeho zaujetí pro gotiku – stavba, posazená na vysoké podestě v prudkém terénu nad korytem řeky Labe, upoutává kamenným průčelím z pravidelně opracovaných pískovcových kvádrů i gotizujícím tvaroslovím kamenických detailů a prvků. /A. S.