Dům manželů Albrechtových představuje dodnes architektonicky nejvýznamnější stavbu v oblasti individuálního rodinného bydlení v Novém Městě na Moravě. Tvarové pojetí objektu, kde celkové řešení podléhalo komplikované stavební situaci v důsledku extrémní svažitosti terénu, dospělo k poměrně bohatému členění hmot. Na zvýšený suterén nasedá do stran předsazený objem přízemí a patra, vyložený na několika pilířích. Symetrii zahradního průčelí narušuje výřez terasy v prvním patře. Uliční frontu ovládá vstupní arkýř, za nímž se do hloubky zalamuje pravé nároží překlenuté hmotou patra. Na fasádách architekt efektně využil kontrastu lomového kamene, bílé omítky a dřeva k horizontálnímu členění jednotlivých podlaží.Do suterénu umístil vedle provozního zázemí ještě poloautonomní bytovou jednotku. Přízemí zahrnuje společenskou místnost, výškově diferencovanou na jídelnu a obývací pokoj, které lze pro dosažení většího soukromí oddělit závěsem. Dále pak kuchyni s částí vymezenou pro „malé jídlo“, na niž navazuje lázeň a ložnice manželů. Patro pojalo dvě ložnice a pokoj hosta. František Albrecht, tajemník nadačního velkostatku, oslovil architekta Bohuslava Fuchse s žádostí o vypracování návrhu „účelně a hospodárně řešeného menšího rodinného domku“. Svým příkladem chtěl přimět místní stavebníky, aby i oni usilovali o „kvalitní architektonická řešení“. Dům představuje důležitý doklad proměny Fuchsovy architektury koncem třicátých let. Tehdy architekt pro stavby situované ve vyšších nadmořských výškách vytvářel zvláštní „horský“ styl, inspirovaný tradičními materiály (dřevo, lomový kámen) a formami (strmé sedlové či pultové střechy) regionálního stavitelství. Ve svých projektech rovněž respektoval ráz krajiny a méně příznivé klimatické podmínky.  /E. Š.