Během své více jak půlstoleté tvůrčí dráhy navrhl architekt Bohuslav Fuchs desítky vilových a rodinných domů. Na počátku jejich dlouhé řady stál dům spisovatele a básníka Jakuba Demla v Tasově. Okolnosti, jež vedly Demla k rozhodnutí trvale se usadit v rodné obci a postavit si dům, podrobně vylíčil ve svých vzpomínkách na Otokara Březinu. Začínající architekt, jenž tehdy pracoval v privátním ateliéru Jana Kotěry, svého učitele z pražské Akademie, vystupuje ve svědectví jako „přítel architekt Fuchs, člověk praxe a činu, člověk tedy můj“. Finančně podpořil Demla básník Otokar Březina, který zpočátku uvažoval o tom, že by se spisovatelem a jeho družkou Pavlou Kytlicovou společně bydlel. Poprvé a jedinkrát se v tomto raném díle identifikoval Fuchs s tehdy dominujícím proudem domácí architektury, označovaným jako národní styl, který představoval závěrečnou fázi české kubistické architektury, jejíž počátek kolem roku 1910 charakterizovaly lomené tvary, které ještě před válkou vystřídaly hranaté a po ní obloukové formy. Zatímco český architektonický kubismus ovládaly při jeho vzniku internacionální ambice, odvolávali se jeho tvůrci v závěrečné etapě naopak na národní tradice, jejichž připomínkou měly být stylizované dekorativní prvky a barevnost lidového stavitelství. V našem případě ovlivnilo Fuchse i jeho členství v Kolibě, obci umělecké tvorby na Moravě, jež zakládala svůj program kulturní práce na východní orientaci, na moravanství a vyhlásila „zápas s cizotou a veškerou jinou bídou dneška, boj za obnovu starých, bývalých zřídel života výsostného v našem lidu“ (F. Tučný). Svou roli tu hrála i snaha přizpůsobit Demlův dům venkovskému prostředí.  /J. S.