Josef Šejnost byl významným sochařem a především medailérem. Nedaleko od svého rodiště na vrchu Křemešník si pro svou čtyřčlennou rodinu pořídil velmi romantické sídlo, užívané především přes léto. Plány stavby zhotovil architekt Kamil Hilbert, který v té době právě dokončoval své největší dílo, novogotickou dostavbu katedrály sv. Víta v Praze. Také křemešnická stavba má středověkou předlohu opevněného hradu se dvěma věžemi v rozích areálu. Na vnitřní straně spojovací „hradební zdi“ prochází krytý ochoz – jeho sloupoví i skloněná střecha jsou ovšem nestředověce z pohledového betonu. Pod tímto venkovním ochozem je pod zemí ještě jedna chodba, kterou z vnějšku prozrazují štěrbinová okénka. Josef Šejnost sám ve svých vzpomínkách stavbu popisoval takto: „Věžička severní má jednu místnost, 290 cm dlouhou a 240 cm širokou, a byla určena pro obydlí obou hochů. Věžička jižní má malou kuchyňku v přízemí, 260 cm dlouhou a 240 cm širokou, a v prvním patře stejně velký pokojíček. Byla určena na sídlo mojí ženy a mne. Je sice malý ten náš nový domov, vždyť o tom vtipkovali, že až budu chtít kýchnout, že budu muset vyjít ven, ale pro mne je to líbezný útulek, osvobození od pocitu, že stále někomu překážím.“ Zajímavé zařízení interiérů se muselo vyrovnat s minimálními rozměry místností. Ložnice manželů byla obložena dřevěným táflováním s tapetami, v jedné z místností dosud stojí kachlová kamna zhotovená samotným Šejnostem. Stavba za Šejnostova života nebyla dokončena a rovněž realizované části se často odchylovaly od původního plánu. Po Šejnostově smrti dům užíval jeho syn, sochař Zdeněk Šejnost.  /P. K.