Na jaře 1904 se chotěbořský stavitel František Liška rozhodl ke stavbě druhé nájemní vily. Novostavba měla sousedit s budoucí zahradou již rozestavěné Liškovy vily Jiří Poděbradský, od které se překvapivě odlišovala mnohem konzervativněji pojatou výzdobou, odívající poměrně masivní, výškově jednolitou hmotu budovy do neorenesančního pláště. Vila Rieger je jednopatrovým podsklepeným objektem nepravidelného půdorysu. Větrníkovitě řazené vnitřní obdélné prostory zcela zásadně ovlivnily vzhled a členitost exteriéru. Z centrálního kubusu stavby, opatřeného nízkým valbovým krovem, vybíhá ke každé světové straně asymetricky umístěné křídlo v podobě rizalitu. Střešní náběhy vystupujících částí domu jsou sedlové, zakončené zděnými štíty. Nejhonosněji působilo štítové průčelí prvního patra, orientované do Tyršovy ulice. Zdvojené okno sjednocovala společná šambrána s rozeklaným segmentovým nástavcem, do něhož byl vložen orámovaný štukový nápis RIEGER. Název vily symbolicky chrání trojúhelníkový fronton na konzolách, kterým celá složitě vyvinutá suprafenestra vrcholí. Okenní parapet zdobí siluetový motiv balustrády, vykrojený v nanesené omítce. Hlavní plochy neorenesanční fasády jsou v patře řešeny značně neklasickým, manýristickým způsobem. Samostatná lizéna, objevující se v rozích a na nárožích objektu, je nejprve přepásána parapetní římsou a poté ještě několikrát nad sebou přetnuta horizontálními štukovými pásy. Roku 1907 prodal František Liška vilu textilnímu podnikateli Josefu Schäfertovi, který si na přiléhajícím pozemku vystavěl tkalcovnu. V sedmdesátých letech patřila vila Rieger Státnímu statku Chotěboř. Tehdy byly v rámci modernizace a necitlivé přístavby všechny štíty sníženy a většina ozdob otlučena.  /J. Sl.