Architekt a stavitel Arthur Corazza přišel do Jihlavy patrně poprvé v roce 1906, kdy zde nastoupil jako učitel na německé živnostenské pokračovací škole. V roce 1908 získal vlastní koncesi na stavitelskou činnost a v následujících letech četné zakázky, takže se rozhodl usadit v Jihlavě natrvalo a roku 1912 zde vystavěl svůj rodinný dům, který pojal značně velkoryse. V plánech z roku 1912 stojí, že jde o návrh obytné a hospodářské budovy, skladiště s pracovním zařízením a pracovním prostorem, čili dílenského statku. Komplex tvořila tři křídla, spojená v pravých úhlech do písmene U. Tím vznikl na jihozápadě mezi trakty a zahradní zítkou malý dvůr, jehož zajímavým dispozičním prvkem se stalo arkádové podloubí. Samotná vila zabírala největší, severovýchodní část, která svým průčelím s hlavním schodišťovým vstupem a dvěma oválnými rizality probíhala podél dnešní Jiráskovy ulice. Směrem do zahrady pak ve dvou křídlech navazovaly prostory dílny, skladů a koníren. Typ rodinného bydlení, který Corazzova vila představuje, se od počátku století hojně šířil především u německého obyvatelstva a ve skromnějším měřítku přetrval až do konce dvacátých let. Jeho typickými znaky byly pevně usazené kompaktní hmoty domu na přízemku, často vyzděném hrubým kamenem, vysoké štíty, mohutná, obvykle mansardová střecha, prolamovaná vikýři, oválné či obdélné rizality a arkýře, někdy i vyřezávané okenice. S vypuknutím první světové války však Corazzova pracovně úspěšná léta ve městě skončila. Rodina kvůli dluhům již roku 1918 prodala vilu továrníkovi Wilhelmu Budischowskému a v roce 1922 odešla z Jihlavy definitivně. Dnes užívá vilu k soukromému bydlení společenství vlastníků.  /J. L.