Karfíkův vlastní rodinný dům je součástí komorního obytného souboru na svazích Barabáše v jižním výběžku centra baťovského Zlína. Architekt jej původně neprojektoval pro svou rodinu – jednalo se o návrh zaslaný do soutěže vypsané firmou Baťa na nejvhodnější typ bydlení pro zaměstnance firmy. V porotě soutěže, která proběhla v roce 1935, zasedali významní architekti té doby – z českých architektů například Pavel Janák, Bohuslav Fuchs a František L. Gahura. Mezi porotci zasedl i Le Corbusier, který navíc mimo soutěž odevzdal odvážný návrh s řadou progresivních detailů, jež se však míjely s baťovskou filosofií úspornosti. Karfíkův návrh získal jedno z ocenění. Žádný z oceněných návrhů se nedočkal sériového provádění, čtyři však byly postaveny v podobě vzorové expozice moderního bydlení. Dispozice domu je dvouúrovňová – v přízemní části se nachází hala, obývací pokoj a kuchyně a ve zvýšené části jsou tři ložnice s koupelnou. Úsporností i vnějším pláštěm provedeným z režného zdiva dům koresponduje s typickou baťovskou zástavbou, ale jeho prostorové řešení, americká okna i prostupování do exteriéru zúročují architektovu americkou praxi. Vladimír Karfík tu s rodinou žil od roku 1935 – v době nastěhování měl již za sebou pět let práce pro firmu – až do roku 1946, kdy po konfliktu s komunistickým vedením znárodněného podniku odešel do Bratislavy. Karfíkovo zlínské dílo je neobyčejně bohaté a pestré, co se týče typu zakázek i jejich architektonického ztvárnění. Jeho tvorba není podložena příchylností k žádnému programu nebo teoretické koncepci, je z ní spíše patrná snaha o komunikaci s klientem, soustředění na konkrétní úkol a samozřejmé zvládnutí vyjadřovacích prostředků architektury. Architektův vlastní dům je dnes, i po několikeré změně vlastníků, až na několik málo detailů ve velmi autentickém stavu, zachován zůstal i původní vestavný nábytek. Je evidován ve státním seznamu nemovitých kulturních památek ČR pod číslem 46693/7-7063.  /PV