SlavneVily.czSlavneVily.cz

Slavné vily.cz - Slavné vily Čech, Moravy a Slezska

Skočit na obsah

Architoulky Přemysla Veverky: Dvacáté sedmé

Přemysl Veverka, foto: Památník Lidice - 13. 6. 00:00
Architoulky Přemysla Veverky: Dvacáté sedmé

Otázku opětného zrození Lidic, jejichž jméno – paradoxně se záměry nacistů – od 10. června 1942 oblétávalo svět, nepochybně s radostí projednávali také členové Místního národního výboru Lidice, který byl ustavený 24. června 1945 a dočasně sídlil v Kročehlavech u Kladna.

Zhruba pět týdnů po zakládající schůzi došlo v Praze k vyhlášení veřejné architektonické soutěže, která poskytla tvůrcům výjimečnou příležitost: navrhnout na místě předválečných Lidic podobu pietního území s památníkem a v jeho sousedství novou obec se sto padesáti domy. Porota s předsedou architektem Ladislavem Machoněm, složená z prvořadých českých architektů, kromě jiných Adolfa Benše, Oldřicha Starého či Ladislava Žáka, posuzovala téměř šedesát návrhů. Za zajímavý můžeme považovat fakt, že z vítězných projektů se ve finální soutěži již neobjevil návrh Jaromíra Krejcara, významného představitele meziválečné avantgardy a kromě jiného autora paláce Olympic v pražské Spálené ulici, jedné z prvních konstruktivistických staveb v Čechách. Krejcara se zadání soutěže navíc osobně dotýkalo: jeho manželka novinářka Milena Jesenská byla vězněna v koncentračním táboře Ravensbrück společně s lidickými ženami a v květnu 1944 tam zemřela. Porota posléze vyzvala ke společné práci dva týmy tvůrců, a to Václava Hilského, Richarda Podzemného a Antonína Tenzera spolu s Františkem Markem a Zbyňkem Jirsákem. Definitivní verze projektu, kterou schválil v květnu 1947 Zemský národní výbor, vzešla z dílny těchto dvou týmů.

Vstupní gloriet s jednou stranou kolonády, za ním druhá kolonáda

Radost z budoucí výstavby však provázely i tóny tragické. Do Lidic se totiž vrátili majoři Josef Horák a Josef Stříbrný, tamější rodáci, kteří bojovali jako letci československé zahraniční armády působící ve Velké Británii. A vstoupili domů triumfálně, ozdobeni československými válečnými kříži a dalšími vyznamenáními. Sláva netrvala dlouho – dozvěděli se, že byli zapleteni do falešné stopy, která zavedla nacisty, pátrající po strůjcích atentátu na Heydricha, do Lidic. Podle vládního usnesení měly domek v nových Lidicích dostat lidické ženy, které se vrátily z koncentračního tábora, a rovněž přeživší lidické děti-oboustranní sirotci. Ale co s Horákem a Stříbrným? Lidické ženy sice žily, ale týrání a ponižování, jež provázelo jejich pobyt v lágru, dostalo v těsně poválečných letech podobu zoufalství. Zpočátku tiše, v ústraní si cosi našeptávaly, ale posléze promluvily hlasitou, srozumitelnou řečí – označily Josefa Stříbrného a Josefa Horáka za viníky všeho, co se v Lidicích v červnu roku dvaačtyřicátého stalo. Jak zaznamenal historik Eduard Stehlík v knize Lidická vzpomínání, dvě lidické ženy veřejně ukázaly na oba letce prstem a řekly jim: „Jste vrahové našich dětí a mužů.“ Pod Horákem a Stříbrným jako by se rozevřela zem, nic krutějšího, ovšemže nesmyslného už nemohlo následovat. A navíc: většina lidických žen s  rozsudkem souhlasila.

Ženy v nových Lidicích

Podle svědectví sestry Josefa Horáka Anny rozené Horákové, provdané Kohlíčkové a Nešporové, které uvádí Eduard Stehlík ve zmíněné publikaci, se na kladenské radnici konala schůze lidických žen. Ze sto čtyřiceti tří navrácených žen „všechny na radnici sice nebyly, protože se léčily v nemocnicích, ale většina přišla“, říká paní Nešporová. Z jejích dalších slov vyplývá, že oheň pod hranicí s Horákem a Stříbrným přičinlivě rozdmýchával i generální tajemník Společnosti pro obnovu Lidic a Ležáků František Knor, jinak úředník Krajského národního výboru v Praze. Na radničním shromáždění poněkud pouťově hovořil o dvou fiktivních pytlích plných peněz, které jsou spočítané tak, aby se z nich mohl financovat domek pro každou lidickou ženu. Kdyby se však měly postavit dva domy navíc – pohrozil generální tajemník – byly byste ošizené.

Výstavba nových domů započala v roce 1947

Po této ubohé argumentaci dala Helena Leflerová, první předsedkyně lidického národního výboru, ihned hlasovat. Ruce šly nahoru ve prospěch tirády generálního tajemníka. „Bylo nás asi třicet, které jsme s tím nesouhlasily, ale nic jsme nezmohly,“ konstatuje Anna Nešporová. Tak došlo k rozhodnutí, že Josef Stříbrný ani Josef Horák domek v nových Lidicích nedostanou. Mnohem horší však bylo, že oba muži, kteří nasazovali životy za osvobození z nacistického pekla v leteckých bojích, z rodné obce odešli, doslova vypuzeni, navíc s cejchem, s nímž se nikdy nemohli smířit.

Výstavba nových Lidic započala roku 1947, a třebaže ji provázel značný nedostatek materiálu a s tím související problémy, již o Vánocích 1949 se tam nastěhovaly první ženy. Do konce roku 1950 byla dokončena první etapa, tedy padesát domů, a v letech následujících vznikaly další. Jednalo se o čtyři typy zhruba stejně velkých rodinných domků, obsahujících obývací a dětský pokoj, dvě ložnice, kuchyni a příslušenství. Podoba obce se však od původních záměrů značně liší. Nejprve nedošlo k vybudování plánovaných zemědělských usedlostí a družstevního statku, poté zmizel i návrh fary a kostela a rovněž zamýšlený mezinárodní hornický ústav.

Výstavní síň In Memoriam pod vyhlídkovou terasou

Areál památníku se vstupním glorietem, dvěma křídly kolonády, budovou muzea, nádvořím a vyhlídkovou terasou nad dvouramenným schodištěm byl dokončen podle přepracovaného projektu Františka Marka roku 1962. Území nových a starých Lidic spojil Sad přátelství a míru, vzniklý roku 1955 z podnětu britského politika a lékaře dr. Barnetta Strosse a nyní známý jako Růžový sad. Rostou v něm růže, symbol Lidic, zaslané dárci z celého světa, a připomínají, že červen je nejen časem, kdy jsou tyto květiny nejkrásnější, ale i dobou, v níž se odehrála jedna z nejtemnějších tragédií novodobých českých dějin.

Za fotografie děkujeme Památníku Lidice

Názory ke článku

Ke článku nebyly zatím napsány žádné názory. Můžete být první!

Prosím všechny čtenáře, aby v příspěvcích nepoužívali sprostá slova či napadající a jakékoliv osočovací výrazy. Děkuji mnohokrát. Vaše SlavneVily.

Nový příspěvek do diskuse



(nechte pole nevyplněné) tři plus tři? (číslo)

Hodnocení článku

Nejlepší známka je 1, nejhorší známka je 5.
Průměrné hodnocení tohoto článku je: 1.5
(hodnotilo 6 čtenářů)
TOPlist SEO Rozcestník