SlavneVily.czSlavneVily.cz

Slavné vily.cz - Slavné vily Čech, Moravy a Slezska

Skočit na obsah

Architoulky Přemysla Veverky: Šestnácté

Přemysl Veverka - 28. 3. 00:00
Architoulky Přemysla Veverky: Šestnácté

Řada zejména pražských novostaveb vznikala v prvních letech dvacátého století ve slohu rané fáze moderny, secese, která kromě jiného vynikala bohatou dekorativností průčelí s využitím především rostlinných motivů a organických linií. Architekti však posléze, po roce 1905, rezignovali na smyslovou řeč rostlin, v níž se snoubil romantismus s realismem, sen se skutečností, a začali zdůrazňovat „fyzikální“ tvář přírody.

Rostislav Švácha o této proměně píše, že „intuitivní svět přírodních mýtů ustupuje světu rozumově abstrahovaných tektonických sil“. Ke slovu se hlásí – oproti někdejší měkce utvářené siluetě a lince – geometricky jasně vyhraněné těleso a přímé linie. Budova se považuje za „tektonický organismus“, jak to nazval architekt Antonín Engel (1879–1958), a akcentují se konstruktivní články, vyjadřující dvě základní přírodní síly, podporu a břemeno, tedy pilíře, pilastry, lizény a římsy. Důležité je, že tyto tradiční architektonické prvky by měly potvrzovat funkčnost stavby, nikoli být pouhou dekorací. Hladké bílé plochy rané secese, nesoucí křehký rostlinný ornament, střídá v následující etapě kromě jiného režné cihlové zdivo, jak to vidíme na některých domech z počátku dvacátého století, které vytvořili Jan Kotěra (1871–1923) nebo jeho žák Otakar Novotný (1880–1959). Tato slohová varianta nese označení geometrická nebo také racionální moderna. Proměna, o níž hovoříme, odpovídá programu, který zveřejnil Jan Kotěra v roce 1900.

Kotěrova vlastní vila

Už pojmy geometrická nebo racionální moderna a rovněž ústup z něžného přediva rostlin a příklon ke strohým vertikálám a horizontálám může navozovat dojem, že nadcházela jakási studená, neosobní etapa architektury, dokonce snad odživotněná, odlidštěná. Nemylme se. Právě ruku v ruce s tvorbou racionálních modernistů, jimž stál v čele Jan Kotěra, se rodí dosud neznámá stanoviska, stojící na pomezí architektury a společenského či sociálního uvažování, a která bychom mohli označit jako etiku rodinného bydlení.

O výstavbu vil se od začátku dvacátého století začali zajímat i příslušníci středních vrstev, a jak jsme již zaznamenali při některé z předchozích toulek, často to bývali lidé osvícení, neboť tvůrcům nejen umožňovali, aby realizovali své umělecko-technické výboje, ale zároveň očekávali, že jim architekt zlepší bytový standard, že zvýší jejich životní komfort a kulturu bydlení. Přitom není příliš důležité, zda k tomu zadavatele staveb vedl odpor k tehdejší běžné architektonické produkci nebo jejich prestižní důvody. Jan Kotěra například věnoval značnou péči estetickému řešení projektu, a to mělo výchovný význam – přispívalo k posílení morálních kritérií zákazníka. V tomto smyslu byl Kotěra průkopníkem a po dlouhou dobu zůstal nedostižný.

Vila Bianca

A tak se páteří etiky rodinného bydlení, onoho nového uvažování v rámci vilové výstavby, stává v časech racionální moderny vztah architekta a klienta. Tehdy se nejednou objevovalo tvrzení, že autorem vily je stavebník, klient, protože stavebník si svým domem vytváří vlastní život. Kotěra takovému názoru neodporoval, naopak: svými stavbami a interiéry se vždycky snažil dokázat, že dům, i když jsou jeho prostory sebedůmyslněji zkoncipované, ještě nemusí znamenat domov. Člověk získá domov teprve tehdy, pokud bude prostředí, jež obývá, vyhovovat jeho naturelu, inteligenci, sklonům a zálibám, včetně členů jeho rodiny.

„Poznej sám sebe prostřednictvím svého domu,“ znělo heslo, zdůrazňující individualitu stavebníka. Jan Kotěra věděl a zdůrazňoval to i svým žákům, že práva a požadavky klienta jsou svaté. Jenže jakým způsobem klient docílí uskutečnění svých přání? Jenom tak, že si vybere dobrého architekta, odpovídal Kotěra. Neboť nejen stavebník je individualitou. Architekt rovněž, a v dobách moderny obzvláště!

Zdá se být příjemné, že zánik nedávného lyrismu a jemného nostalgického dekoru, nepochybně souvisejícího s „estetikou dojmu“, kterou zdůrazňovali pozdní historisté, třeba Jan Koula nebo Josef Fanta, nepřivodil ztrátu zájmu o niterný svět člověka. Stejně tak se zdá být příjemné, že důraz na přísné geometrické linie, ona kotěrovská „estetika pravdy“, „účelu“ a „konstruktivnosti“, zároveň otevírala cestu k rozvoji osobnosti člověka, k jeho všestrannějšímu životu, k naplňování lidských tužeb a přání. Jan Kotěra byl nejen architektem-gentlemanem a noblesním mužem i tvůrcem, ale byl i „učitelem bydlení“, jak ho označil jeho žák Pavel Janák (1882–1956).

Národní dům v Prostějově

Uplynulo sedm či osm let od roku 1900, kdy Jan Kotěra vyhlásil program architektonické moderny, a vůdčí osobnost tohoto tvůrčího proudu dozrála do svého vrcholného období. V letech 1905 až 1907 vyrostla jedna z Kotěrových erbovních staveb, budova Národního domu v Prostějově. V rozpracovaném stadiu se nacházelo muzeum v Hradci Králové. Tehdy architekt zakoupil s manželkou Bertou pozemek na okraji Královských Vinohrad, v Hradešínské ulici, a v letech 1908 až 1909 na něm postavil svou vilu. Domu ve slohu racionální moderny, charakterizovanému třemi nestejně vysokými hranoly, ve svém celku dokonale vyváženými, a hovořícímu řečí režného zdiva i struktury omítek, se obdivujeme dodnes. Může tomu tak být proto, že se v případě Kotěrovy vlastní vily sešel vynikající stavebník s vynikajícím architektem.

Názory ke článku

Ke článku nebyly zatím napsány žádné názory. Můžete být první!

Prosím všechny čtenáře, aby v příspěvcích nepoužívali sprostá slova či napadající a jakékoliv osočovací výrazy. Děkuji mnohokrát. Vaše SlavneVily.

Nový příspěvek do diskuse



(nechte pole nevyplněné) tři plus tři? (číslo)

Hodnocení článku

Nejlepší známka je 1, nejhorší známka je 5.
Průměrné hodnocení tohoto článku je: 1.8
(hodnotilo 4 čtenářů)
TOPlist SEO Rozcestník