Navrátilovo jméno zůstává známé pouze části odborníků a místní veřejnosti. Přestože práce tohoto architekta, osobnosti v dobrém slova smyslu téměř renesanční, mají ve většině případů po všech stránkách vynikající úroveň a jsou se soudobou špičkovou tvorbou naprosto souměřitelné. V roce 1928 začíná Antonín Navrátil studovat architekturu na pražské Uměleckoprůmyslové škole, kde má neobyčejné štěstí na učitele. Je jím vynikající odborník a jedna z nejvýznamnějších osobností české moderní architektury, profesor Pavel Janák. Ten mladému, talentovanému studentovi poprvé zprostředkovává přímý kontakt se současnou "vysokou" architekturou, prostřednictvím Janáka má Navrátil možnost osobně poznat významné soudobé architekty, mimo jiné i Le Corbusiera. Se svým profesorem pak zůstává Antonín Navrátil v živém kolegiálním styku i po svém absolutoriu v roce 1933, v podstatě až do Janákovy smrti. Právě na doporučení profesora Janáka přichází v září zmíněného roku do Prostějova, se kterým spojí svůj celý další aktivní život.

Začátky však pro mladého tvůrce nejsou příliš optimistické. Aby se prosadil, účastní se zpočátku nehonorovaných soutěží, díky kterým si postupně získává jméno. Hned po svém příchodu do Prostějova předložil iniciativně návrh na zastavění olomouckého předměstí, koncipovaný v duchu nového zónování s jasným rozdělením obytné, centrální a rekreační zóny a s důslednou volnou řadovou zástavbou obytných domů, který bohužel nebyl realizován. Poté zažívá krátké, ale pracovně velice plodné období, ve kterém vznikají jeho nejlepší díla. Mezi nimi je realizace kombinovaných provozních a obytných domů. Prvním z nich je nájemný dům manželů Kozlových na nám. E. Husserla č. 18. Tento bytový dům je typickým příkladem Navrátilovy práce s architektonickou formou; rytmizace hmot a ploch i začlenění do prostředí jednoho z centrálních náměstí dávají nahlédnout do autorovy profesionální filozofie. Přirozenou funkčnost a praktičnost vykazuje polyfunkční dům s fotografickým ateliérem pro Václava Ševčíka na nám. E. Husserla č. 6 Konečně třetí prostějovský dům Karla a Roberta Švejdových, majitelů továrny na nábytek na Plumlovské ulici č. 44 opět vykazuje charakteristické momenty Navrátilovy tvorby - formální vyváženost, jednoduchost, neokázalý výraz, dokonalou funkčnost při zachování maximální míry estetického účinku.

Do útlumu stavebního ruchu uskutečnil Navrátil pro Neherův koncern několik staveb. Oděvní továrna Jana Nehery na rohu Svatoplukovy a Jihoslovanské ulice byla postavená ve dvou etapách v roce 1934 a 1939. Zvláště vyniká továrníkova vila, třípodlažní objekt s provozním a technickým suterénem z let 1938-1939, stojící na rozlehlém pozemku na okraji města v sousedství stadionu Sportovního klubu. Toto vzepětí bohužel příliš brzy násilně utlumuje válka. Změna politické situace po roce 1948 s sebou přináší také direktivní kolektivizaci architektonické tvorby. Navrátil je na konci čtyřicátých let pověřen organizováním olomouckého krajského střediska projektového ústavu Stavoprojekt (součást národního podniku Československé stavební závody) a 3. května 1949 je jmenován jeho prvním vedoucím. V této funkci se však necítí příliš dobře, jeho hlavním zájmem zůstává tvůrčí činnost, které se nyní nemůže naplno věnovat. Snad také proto žádá Navrátil již 18. září 1950 o zproštění ze své funkce, oficiálně ze zdravotních důvodů. Pokračovat chce jako řadový architekt, nejlépe v Prostějově. Zde pracuje až do zrušení tohoto pracoviště v roce 1956, kdy přechází zpět do Olomouce. Profesionální kariéru končí jako hlavní specialista pro architekturu a 1. 1. 1966 odchází do penze. V Prostějově pak žije až do roku 1974, kdy s manželkou definitivně opouští město, ve kterém prožil jedenačtyřicet let a pro které vytvořil svá nejlepší díla. Umírá náhle 25. dubna 1975 v Praze.

Akademický architekt Antonín Navrátil byl osobou všestranně talentovanou a plodnou. Byl zkušeným projektantem a také velmi dobrým teoretikem. publikoval časopisecky, přednášel. Činný byl však i mimo svůj obor; podílel se na organizaci řady výtvarných výstav, které někdy sám zahajoval, navrhoval plakáty, časopisecké obálky, aktivně se účastnil kulturního života. Ojediněle působil i jako scénograf. Lze jen litovat, že do vrcholu jeho profesionální kariéry zasáhla negativně druhá světová válka a události následující, které mu znemožnily rozvinutí a adekvátní uplatnění jeho tvůrčího potenciálu. Přesto zůstává jednou z nejvýraznějších osobností období vzepětí místní architektury, doby, která řadí Prostějov na důstojné místo v kontextu historického období české architektury. Antonín Navrátil je pohřben v rodných Morkovicích, v rodinné hrobce, kterou sám navrhl.

Vila Jana a Anastázie Neherových

Dům s fotografickým ateliérem pro Václava Ševčíka

Vila Anastázie Neherové