Vystudoval Akademii výtvarných umění u prof. Jana Kotery. Pražské stavby projektoval společne s architektem Vladimírem Weissem. Spolu navrhují rodinný dům Na Kotlářce 1079 (rok 1927), nájemní domy v Lucemburké ulici 27-31 (Žižkov, 1927-1928), rodinné domy v Hermelínské 6 (Dejvice, 1934), rodinný dům Pod Habrovou 350 (Hlupočepy, 1934-1935), nákladové nádraží v ulici Želivského 2200 (Žižkov, 1934-1935? - před 1937).

V roce 1932 upravoval Karel Caivas velký sál rekonstruovaného paláce Unitaria později známému jako divadlo v Unitarii.

Z jeho dalších prací je znám soutežní návrh části expozice pro pařížský pavilón ČSR (s Josefem Křížem, 1935-36) a řada návrhu interiérů, spolupracoval i s textilním výtvarníkem Antonínem Kybalem (Společnost národů, Ženeva, 1938). Po boku prof. ing. arch. Theodora Petříka působil také jako soukromý docent zemědělského stavitelství na české polytechnice v Praze.

Na konci třicátých let přijíždí do Hranic a Teplic nad Bečvou, aby zde v krátkém období (1938 - 1941) zanechal řadový dům Kontribučenské záložny a pozoruhodnou kolekci šesti organických, někdy až ruralistických rodinných domů pro zdejší lékaře, právníky a obchodníky. Na začátku této řady stojí vila vedoucího lázeňského lékaře Oskara L. Sterna. Projekt se stal výmluvným mezníkem v autorově tvorbě a lze jej zasadit i do obecného vývoje architektury.

Do racionálního schématu stroze působící stavby pozvolna pronikají prvky, které mají za úkol narušit striktní funkcionalistické postupy. Cílem je oslovit znovu city člověka, podpořit jeho vnímání a prožívání prostorů a materiálů, které ho obklopují. A tak u Sternovy vily ještě vidíme čistý bílý kubický objem odvíjející se z funkčního dispoziční řešení, ale současně sledujeme, jak do půdorysu pronikají křivky zdí a schodišť, podestou vily se stává sokl z lomového kamene, do konstrukčních detailů proniká nápaditost, ne-li hravost.

Zemřel v roce 1977 v Praze.

Vila Oskara L. Sterna