Základní součást fortifikačního systému z doby před husitskými válkami představovala hlavní hradební zeď, vysoká okolo 7 metrů a tlustá u paty zhruba 1,6 metru. Její úseky se dochovaly například podél Mlýnské ulice a v Biskupské zahradě. Z vnější strany zdi vystupovaly čtverhranné či půlválcové věže a bašty. Jedna z půlválcových věží, tzv. Otakarka, stojí v Biskupské zahradě. S odstupem 5 až 10 metrů před hlavní hradební zdí byla vybudována nižší parkánová hradba. Do města se vstupovalo třemi věžovitými branami.

V rámci pozdně gotických proměn budějovické fortifikace došlo k výstavbě třetí hradební linie se čtverhrannými nebo pětibokými baštami (zachován úsek na nábřeží u Biskupské zahrady) a ke zvýšení některých hradebních věží. Z nich jsou dobře dochovány věže zvané Rabenštejn (Rabenštejnská) a Spilhaybl (nově Železná panna), přestavěné kolem poloviny 15. století. Podobu z této doby si v zásadě ponechala věž Rabenštejn: jedná se o hranolovitou třípatrovou stavbu s vysokou střechou, tzv. dlátkem, jejímž výrazným prvkem jsou tři zděné vikýře na kamenných krakorcích. Věž Spilhaybl má naproti tomu novější střešní konstrukci, vzniklou po zásahu bleskem a následném požáru (1612). /DK