Vilu, zasazenou do jižního svahu, tvoří hranol, jehož délka 20,5, hloubka a výška 10 m jsou v poměru 2:1:1, z něhož jsou odvozeny také ostatní proporce stavby. Dvoutraktové dispozice prvního a druhého patra se v podstatě neliší a sestávají v koutových polohách tělesa celkem ze čtyř poloautonomních bytů s koupelí, WC a ve třech případech i s kuchyní. Do centra vily jsou pak v obou poschodích situovány salony, za nimiž se v severním traktu nachází jednoramenné schodiště. Nezvyklé prostorové uspořádání vycházelo z konkrétních potřeb rozvětvené rodiny stavebníka. Uzavřený a statický hranol stavby plasticky oživuje na hlavním jižním průčelí průběžný balkon prvního patra, prosklený hranolový arkýř přes obě poschodí na západní straně a na opačném konci segmentový balkon v druhém patře. Odlišná francouzská okna ve spodním poschodí jsou mírně zasunuta za líc zdiva a plochy mezi nimi obloženy béžovými eternitovými šablonami stejně jako u arkýře a balkonové poprsně. Stavebník JUDr. Bedřich Bass, předseda židovských obcí, zvolil tak jako převážná většina jeho soukmenovců v Brně, architekta židovského původu. Zikmund Kerekes (1897 - ?) pocházel z Maďarska a na sklonku první světové války přišel z Budapešti do Brna, kde se po vystudování německé techniky usadil. Kolem roku 1930 zde založil privátní ateliér, zaměřený na projektování rodinných, vilových a nájemných domů, které na jedné straně spoluutvářely fenomén židovské architektury meziválečného Brna, na straně druhé se ale odlišovaly výraznými plastickými akcenty arkýřů, balkonů, lodžií, teras, zaoblenými tvary a eternitovými obklady. Před vypuknutím druhé světové války uprchl Kerekes do Maďarska a o deset let později do Izraele, kde změnil své jméno na Ašer Hiram. /J. S.