Na způsob anglického venkovského domu (cottage) učinil slovenský architekt Dušan Jurkovič (1868 - 1947) osou vlastního domu průběžnou obytnou halu s otevřeným krovem a se schodištěm na ochoz, z něhož byly přístupné místnosti v patře. Prostor haly obklopovaly v přízemí přijímací pokoj, knihovna, ložnice, dětský pokoj, kuchyně, koupelna, pokoj služky a spíž. Patro vyplňoval umělcův ateliér, pokoj hosta, šatna, půda a terasa nad lodžií. V suterénu se nacházel vinný sklep. U hrázděné konstrukce kombinoval Jurkovič modrou polychromii u tektonických a žlutou u dekorativních částí. Výplňové zdivo ze směsi strusky, písku a hydraulického vápna obložil izolačními korkovými deskami s bílými omítkami. Arkádová lodžie, pilíře branky a brány a podezdívka dřevěného plotu byly provedeny z hrubě přitesaného kamene červenavé barvy. Hlavní uliční štít zdobila skleněná mozaika, kterou na téma pohádky o drakovi navrhl Adolf Kašpar. Umělec nakreslil také veškeré vybavení interiérů, jež dotvářela umělecká díla jeho přátel: Jana Štursy, Franty a Joži Uprkových, Antoše Frolky, Antonína Slavíčka a gobelíny Rudolfa Schlattauera, které vile vtiskovaly dobově příznačný ráz „domu milovníka umění“. Umělcova vlastní vila představuje jeden z vrcholů folklorně orientované secese ve střední Evropě. Jurkovič ale neustrnul na pouhém secesionizujícím etnografismu, ale inspiraci lidovým stavitelstvím osobitě spojil s podněty evropské moderny, takže jeho dílo vyjadřovalo nejaktuálnější stylové tendence doby. Syntézou architektury, umění a řemesla vytvořil typický secesní Gesamtkunstwerk, jemuž propůjčovala výrazná barevnost, hra objemů a proměnlivá silueta téměř pohádkový vzhled, pro nějž byla vila přirovnávána k perníkové chaloupce. Než se do ní architekt nastěhoval, uspořádal mu v ní Klub přátel umění první soubornou výstavu. /J. S.