Architekt Josef Polášek (1899 - 1946) si v době, kdy jeho kariéra byla na vzestupu, postavil rodinný dům, kombinující vlastní bydlení s bytovou jednotkou určenou k pronájmu. Stavba se vyznačuje členitým objemem a horizontálami pásových oken, které protínají uliční fasádu v celé šíři. Ve druhém patře expanduje hmota proskleného arkýře zimní zahrady, zatímco v přízemí upoutává hluboká vstupní nika obložená travertinem. Výrazným motivem zahradního průčelí je prosklení vnější stěny schodiště skleněnými cihlami - luxfery, jejichž velké plochy jsou završeny horizontálními ventilačními křídly v kovových rámech. V domě byl kromě třípokojového bytu majitele ve druhém patře a ustupujícího třetího patra s terasou (orientovanou do uličního průčelí), jež architektovi sloužilo jako ateliér, situován třípokojový nájemný byt a jednopokojový byt domovníka s garáží. Příkladné je členění hlavních funkcí obytného prostoru - jídelního koutu a společenské části. Ojedinělé je jejich propojení prostřednictvím arkýře s ložnicí, která je řešena jako dvojitá spací kóje. Vlastní byt dále obsahuje vstupní halu, pokoj pro hosta, kuchyni tzv. frankfurtského typu, pokojík pro služebnou, koupelnu a WC. Dům byl vybaven volným i vestavěným nábytkem, vyráběným na „míru“, a přesvědčivě ilustroval i svými detaily, jak účelně a prakticky lze využít prostor. Nechyběl ani nábytek z ocelových trubek, reprezentující elegancí a originalitou křesel, židlí a stolků designéra architekta Jindřicha Halabaly. Záhy po svém dokončení se dům stal místem schůzek Poláškových kolegů i přátel z řad uměleckých osobností (malíř Jaroslav Král, básník Ivan Jelínek aj.). /J. Ch.