Dům slečny L. Markesové (během stavby se provdala za Bohumila Vařechu) byl realizován podle projektu Josefa Kranze na parcele sousedící s domem K. Ošťádalové (později Kranzové). Oba byly postaveny téměř ve stejném časovém rozpětí, původně bez dělícího plotu mezi nimi. Jednopatrový objekt je založen na systému nosných cihelných pilířů s ustupujícím patrem zakončeným výraznou římsou s atikou. Hlavní vstup do domu (tvořený sestavou okenních ploch, výkladcem zimní zahrady a kovem opláštěných dveří s kajutovým okénkem) je přes vyvýšenou komunikační terasu, vedenou před hlavním průčelím a zasahující částečně i boční průčelí. Propojovala tak opticky i ve skutečnosti interiér domu s venkovním prostředím a umožňovala přenášet v létě život rodiny do exteriéru. Velkoplošná okna ze železných profilů s částečně pevně zasklenými výplněmi mají dřevěná otevíratelná křídla. Půdorysné řešení bylo založeno na dobových zásadách koncepce malých rodinných domů, tj. s maximálním důrazem na ekonomii vnitřního provozu. Suterén, v němž se nachází garáž, prádelna a sklad pro palivo, tvoří sokl poněkud vystupující nad terén zvýšeného přízemí. V něm je situován obývací pokoj s funkčně vydělitelnými sektory (jídelní, společenský, pracovní), kuchyně, komora pro uložení potravin, pokojík pro služku a WC. Patro obsahovalo rodinné ložnice, pokoj pro hosta, koupelnu s WC a malou terasu. Do interiéru obývacího pokoje Kranz zakomponoval své umělecké dílo - nástěnnou malbu, která svým výtvarným pojetím a estetickým účinem sehrávala v prostoru výraznou úlohu. Včlenění vlastních výtvarných děl do realizací nebylo u Kranze náhodné, kromě architektonické činnosti se totiž v průběhu celého života intenzivně věnoval kresbě, grafice a částečně i malbě. /J. Ch.