Volně stojící dům zaujímá půdorys protáhlého obdélníku a otevírá se jižním průčelím do zahrady. Svažující se terén využil architekt k dvoupodlažnímu řešení, přičemž do spodního podlaží (suterénu) situoval garáž, dílnu, WC, prádelnu se sušárnou, dva sklepy a kotelnu. Vyšší západní část horního podlaží vyplňuje obývací prostor s jídelním koutem, odkud je přístup na kryté atrium s krbem. Nižší východní část přízemí zůstala vyhrazena dvěma ložnicím, pracovně, dětskému pokoji, lázni a WC. Celou stavbu zastřešuje a sjednocuje mohutný železobetonový rošt, tvořící průběžnou atiku, kontrastující s velkými skleněnými okny. Surový beton doplňuje zdivo z neomítaných bílých vápenopískových cihel, v suterénu smíšené s kamenným lícem, a dřevěné stahovací žaluzie oken. Petráčkův dům náleží k nejlepším realizacím Ivana Rullera (nar. 1926), jenž vystudoval architekturu na brněnské technice bezprostředně po válce, kdy na fakultě působili čelní představitelé avantgardy (profesoři Fuchs, Rozehnal, Krejcar, Kopřiva a další). Vedle poučení domácí tradicí se v šedesátých letech inspiroval rovněž tzv. novým brutalismem, jednou z tehdejších nejvýraznějších tendencí v evropské i zámořské architektuře. Vyrovnávání s tímto proudem představuje celkové dispoziční a materiálové řešení domu. Zahradu, která se organicky pojí s obydlím, navrhl architekt Ivar Otruba. Stavebník domu, někdejší ředitel Chemoprojektu, podniku zabývajícího se projekcí a stavbou rafinerií ropy doma i v zahraničí, po létech zaznamenal: „Mám štěstí, že mohu žít v domě, který Ivan Ruller vytvořil. Jsem stále okouzlen jeho dílem. Pokud nevěříte, že dům může být kouzelný i 32 let po svém dokončení, navštivte nás.“ /J. S.