Kubickou hmotou objektu a dispoziční skladbou sledovali autoři jednak stylovou stránku, jednak požadavek intimity bydlení. Uliční průčelí, orientované k východu, je proříznuto pouze štěrbinami průběžných oken, za nimiž se v přízemí nacházejí garáž, hala, technické zázemí a WC, v patře pak hostinský pokoj, hala, koupelna a WC. Zatímco hlavní i obě boční průčelí jsou vůči okolí téměř uzavřena, je celá západní zahradní fasáda prosklena. Z hlavní obytné místnosti a kuchyně v přízemí se vychází do atria (s malou sallou terrenou), vymezeného dvěma paralelními ocelovými stěnami s dřevěnou výplní, které je izolují od sousedních domů. Z ložnice a dětského pokoje v patře je přístupný balkon a terasa nad sallou terrenou. Bílou a šedou barvu omítek a nátěrů doplňuje dýhování z americké třešně u dveří a obkladů a kontrastní červená posuvná stěna s horizontálním okénkem mezi hlavním pokojem a obytnou kuchyní. Tomáš Rusín charakterizoval současnou domácí výstavbu rodinných domů jako „pseudoromantickou touhu po přenesení amerického předměstského snu do reality postbolševických zahrádkářských kolonií“, takže skutečně moderní realizace představují „pouze solitéry zoufale se zmítající v protiproudu masové popkultury“. Zároveň si položil otázku, proč v třicátých letech vznikly v Brně tak kvalitní příklady moderní funkcionalistické architektury a kde se vzali osvícení stavebníci s bezmeznou důvěrou k velmi mladým architektům. Odpovědí na tuto otázku by mohl být dům na Tumaňanově ulici, neboť „se našel moderně myslící investor, který dokázal uvažovat v pojmech blízkých architektům. Celý svůj život minulý i budoucí dokázal abstrahovat, uchovat a rozvíjet v pokorném a uměřeném prostoru.“ /J. S.