Pisárecké svahy po pravém břehu Svratky zaplňovaly od 19. století nejen romantické, nejednou přímo bizarní vily, ale v roce 1895 tu vznikl také dům, který „karneval stylů“ pozdního historismu významně přesahoval. Navrhl jej pro své rodiče Alois Ludwig (1872 - 1969), jenž v té době studoval teprve první ročník v ateliéru Otto Wagnera na vídeňské Akademii. Vzhledem k prudkému svahu mohlo být přízemí jednopatrového objektu využito převážně jen jako sklepení a bydlení bylo situováno do patra s hlavními místnostmi do ulice a vedlejšími do zahrady, kterou spojovala s domem dřevěná prosklená veranda. Zatímco interiéry byly řešeny běžným způsobem, vynikalo průčelí netradičním pojetím. Ve srovnání se staršími vilami postrádalo historizující architektonické článkoví, které architekt nahradil dekorativně uplatněnou režnou cihlou a výrazným podílem malířské výzdoby. Anglikanizující vila tak představovala v brněnském prostředí první realizaci s převládajícím secesním výrazem a v tomto směru zaujímala čelní místo rovněž ve středoevropském kontextu. Pokročilost koncepce mladého architekta lze vysvětlit jednak jeho vzděláním na stavebním oddělení německé Vyšší státní průmyslové školy v Brně, kde byli jeho spolužáky Leopold Bauer, Hubert Gessner, Josef Hoffmann a Adolf Loos, dále pomaturitní praxí v Düsseldorfu a hlavně studiem u Wagnera. Vliv slavného učitele je mimo jiné zřejmý z brilantně nakresleného perspektivního pohledu, který Ludwig publikoval roku 1899 v prestižním vídeňském časopise Der Architekt. Rodičovská vila zůstala ale jediným Ludwigovým dílem v rodném městě a místě jeho středoškolských studií, neboť další architektonickou činnost rozvíjel ve Vídni, Mnichově a Meranu. /J. S.