Velkoryse dimenzovaná městská vila je zasazena do svažitého terénu a orientována ve směru vrstevnic. Prostor před vchodem připomíná cour d´honneur, vymezený vlevo garážemi a bytem správce. Hlavní vstup tvoří válcové zádveří s obloukovou skleněnou markýzou uprostřed druhého nadzemního podlaží, obráceného na severovýchod. Zádveří vyhlíží jako skleněná přetlaková komora mezi exteriérem a nevšedním světem uvnitř. Osu dispozice ovládá průběžná hala s kruhovým světlíkem ve střeše, přičemž obě podlaží spojuje monumentální rampa. V horním podlaží je oddělena pracovna majitele v pravé části od klidové zóny vlevo s ložnicemi rodičů, dětskými pokoji, šatnou a koupelnou. Spodní podlaží obsahuje obývací pokoj, jídelnu, kuchyni, zimní zahradu a zázemí. Částečný suterén pak vyplňuje bazénová hala. V souladu s profesí majitele je provoz domu řízen elektronicky. Za dominantní materiál zvolili architekti pohledový železobeton v dokonalém provedení, činící ze stavby esteticky kompaktní těleso, odlitek bez rušivých přechodů mezi různorodými materiály, svislými a vodorovnými konstrukcemi, navíc v osvědčené kombinaci s dřevěnými podlahami a čirým nebo mléčným sklem, umožňujícím rafinované průhledy a především široký výhled na panorama Brna, zprostředkující obyvatelům domu kontakt s městem. Dispozičně, technologicky i ideově sledovali Zdeněk Makovský (nar. 1946) a jeho syn Daniel (nar. 1975) jednak příklad vily Tugendhat od Ludwiga Mieseho, jednak staveb japonského architekta Tadaa Anda. Touto inspirací usilovali o vytvoření meditativní atmosféry, o navození pocitu rovnováhy a koncentrace. /J. S.