Dům s ateliérem architektova přítele sochaře a kameníka Johanna Eduarda Tomoly vznikl přestavbou nesourodých starších objektů na parcele mezi rušnou ulicí a rozlehlou zahradou. Dominantou areálu učinil Alois Prastorfer (1846 - 1910) obytnou část, jejíž hmotu završil kupolí, která kryje rozlehlou kruhovou místnost v nejvyšším podlaží. Horní osvětlení má i prostorné schodiště v pravé části domu. Zahrada byla přístupná schodištěm z dřevěné prosklené verandy v patře. Ateliér se nacházel v samostatném objektu po levé straně vjezdu do areálu. Prastorferův styl zásadně poznamenalo studium na vídeňské Akademii u Theophila Hansena, následné praktikování v učitelově soukromém ateliéru a studijní cesty do Cařihradu, Řecka a Itálie. Poznání středomořské architektury spojil projektant s poučením na dílech předních tvůrců, kteří reflektovali antický odkaz (kromě Hansena obdivoval Palladia a Schinkela). Na rozdíl od svých současníků se neorientoval na severskou renesanci, ale zůstával věrný klasickému ideálu mediteránní architektury. Johann Tomola (1845 - 1907), rodák z Rousínova na Vyškovsku, pracoval v Brně nejprve jako praktikant a kreslič u kamenosochařské firmy Adolfa Loose st. Postupně se stal jejím společníkem, v roce 1897 se pak osamostatnil a otevřel si vlastní, brzy renomovaný závod. Prováděl například hlavní oltář v chrámu sv. Jakuba podle návrhu Heinricha von Ferstela a opatřil průčelí nadačního domu Valentina Gerstbauera na Náměstí Svobody čtveřicí monumentálních atlantů podle modelů vídeňského sochaře Luxe. K jeho samostatným pracím náležel Schillerův pomník na Kolišti a řada náhrobků na Ústředním a židovském hřbitově. J. S.