První návrhy Ernsta Wiesnera k vile textilního průmyslníka Alfreda Stiassného (1883 - ?) vznikly v roce 1927. Patrový objekt na přehledném půdorysu převráceného písmene L, k němuž náleží samostatně stojící přízemní trakt s garážemi a dvojice budov po stranách vjezdu (byt řidiče a stáj), patří k nejhodnotnějším příkladům architektonického typu městské vily v meziválečném Brně. Také zde architekt rozvinul osvědčený skladebný princip - sestavu hlavního a menších kubusů a zároveň zopakoval zavedený postup aditivního řazení vzájemně izolovaných prostor, navazujících na sebe v logickém sledu tak, jak to vyžadoval život v rodině. Přízemí s hlavním vstupem umístěným v delším traktu bylo také v tomto případě orientováno do pisáreckého údolí, zatímco do kratšího křídla byly situovány vedlejší provozní prostory, tj. kuchyň s přípravnou, spižírna a dále pokoj služebnictva. Ze salonu vedl východ do zahrady, sousední jídelna byla se zahradou propojena velkou otevřenou lodžií. V patře, přístupném přímým dřevěným schodištěm, byly soukromé pokoje pána, jeho ženy a ložnice dcery a její vychovatelky a pokoj pro hosty. Navenek působila vila záměrně prostě, hladkou fasádu nazelenalé barvy členily také tady jen velké plochy obdélných oken a dveře v pískovcových ostěních. Výtvarnou funkci však převzaly některé technické prvky - výklopné dřevěné žaluzie oken nebo plátěné výsuvné markýzy, které ještě podtrhovaly analogii se středomořskou architekturou. Jednoduché skladbě dvou hranolů dominovala typicky wiesnerovská mohutně předstupující kazetová římsa po celém obvodu budovy. Střídmá fasáda i logická půdorysná dispozice byly ovšem ve značném protikladu k interiéru vily s honosnými mramorovými krby a krbovými kamny, štukovou výzdobou stropů i stěn a zejména přemírou tmavého dřevěného obložení. Není vyloučeno, že vnitřní zařízení nebylo Wiesnerovým dílem. /L. K.