Po zprovoznění tratě Číčenice-Vodňany-Bavorov-Prachatice v roce 1893 vyrostla na přelomu 19. a 20. století naproti nádraží v Prachaticích budova skladiště, k níž se váží osudy firmy J. N. Kral. V roce 1931 firma provozovala v Prachaticích velkoobchod koloniálním zbožím, nákladní autodopravu a továrnu na sladovou kávu. Obchodní úspěchy umožnily majiteli firmy vybudovat v letech 1931-1932 v sousedství skladiště rodinný dům, pod jehož projekt se podepsal vídeňský architekt Fritz Reichl, absolvent vídeňské techniky. Reichl navrhl prostou kubickou hmotu, z níž vystupuje pouze přízemní kubus arkýře na jižní a verandy na východní straně. Pod vlivem Loosovy zásady klasického souměrného pojetí hlavního průčelí komponoval Reichl obě pohledově se uplatňující fasády jako osově souměrné, s pravidelně rozmístěnými výsuvnými „anglickými” okny – oblíbeným Reichlovým prvkem. Naproti tomu podobu průčelí severního utvářela v souladu s Loosovou koncepcí tvarově bohatá kompozice okenních otvorů různých velikostí a tvarů, která vypovídá o rozdílech ve funkci jednotlivých prostor. V roce 1939 Fritz Reichl kvůli svému židovskému původu emigroval do Turecka, v roce 1946 do USA, kde získal místo v kanceláři přítele ze studií Richarda Neutry v Los Angeles. V roce 1950 si tam založil vlastní ateliér Reichl & Starkman. O dalších osudech členů rodiny Kralovy mnoho nevíme. Jako další německé obyvatelstvo byli zřejmě Kralovi po druhé světové válce odsunuti z Československa. Od těchto nepovzbudivých životních příběhů se neliší ani osudy rodinného domu. Po druhé světové válce se využíval k různým účelům, řadu let sloužil jako mateřská škola, v posledních letech jako školní družina. Dnes mu bohužel hrozí demolice.