Dům pro svou rodinu navrhl architekt Libor Erban záhy po studiích. Vzdor tomu, že dbal na maximální dispoziční úspornost, vytvořil stavbu s výraznou kompozicí. Hmotu domu tvoří dva hranoly, vyšší a nižší, které se na nárožích vzájemně prostupují. Střet obou hranolů podtrhuje horizontála balkonu, která vybíhá z patra vyššího z nich, a vertikála komínového tělesa. Dynamická kompozice stereometrických tvarů nám neodbytně připomene architekturu holandského neoplasticismu 20. let, projekty a stavby Thea van Doesburga nebo Gerrita Thomase Rietvelda. Nižší hranol v sobě hostí obytné prostory, které architekt opticky i funkčně propojil s chodbou a schodištěm do jediného celku. Jako téměř samostatné umělecké dílo tady figuruje plasticky členěná stěna s průhledem na schodiště a s krbem. Při pohledu na střetávající se vertikály a horizontály této příčky si nelze opět nevzpomenout na holandskou avantgardní architekturu. Schodiště nás zavede do patra ve vyšším z obou hranolů, kam architekt umístil ložnice a pracovnu. Pod sebou má toto patro polosuterén s technickým zázemím domu a garáží. Dům chrání intimitu bydlení svých obyvatel. Do ulice se obrací uzavřenou hmotou hlavního průčelí, do zahrady se naopak otevírá prosklenou stěnou obývacího pokoje, terasou a balkonem. Svými architektonickými kvalitami dům výrazně převyšuje utilitárnost standardních rodinných domů té doby a nádechem reprezentativnosti svých vnitřních prostorů – a to zejména velikého obytného pokoje s průhledem na schodiště – se blíží tradičnímu typu vily.