Dům bratří Nováků tvořil významnou součást táborského Podhradí, nově založené vilové čtvrti. Plán čtvrti dodatečně kolem roku 1902 upravoval táborský stavitel Karel Rudolf, a to s vizí „idylického zátiší“. Vilu Novákových s největší pravděpodobností navrhnul jeden z jejích stavebníků, František Novák, který působil jako architekt a stavitel v Budapešti. Stavebníka druhého, Františkova bratra Václava, máme doloženého jako městského kontrolora v Táboře. Bohatě vypravená architektura vily Novákových navozuje dojem zámku ve stylu severské renesance, se štíty, vstupním rizalitem, portálem a bosáží na nárožích. V duchu stylového eklekticismu ze sklonku 19. století se zde renesanční styl pojí s gotickým, na který upomíná zejména pevnostní tvar věží na nárožích. Honosně u vily působí i její interiér. Ústřední prostor reprezentace majitelů v něm tvoří schodišťová hala, která prochází od přízemí až do podkroví a završuje ji kupole vynesená na lunetových výsečích. V obloucích výsečí spatřujeme malby krajin, nad nimi portrétní medailony, strop haly zdobí štukové zrcadlo. Po schodišti návštěvník vystoupal do prvního patra, do salonu na severní straně domu. Ze salonu vedlo točité schodiště do podkroví s pracovnou a pokojem pro hosty. V jižním traktu představovala nejreprezentativnější prostor prvního patra veliká jídelna osvětlovaná trojitým oknem v mělkém arkýři. V tomto rozmístění nejluxusnějších místností do vyššího podlaží ještě doznívá tradice barokního piana nobile: ve vilách z 19. století se s ním však setkáváme dosti často. Vila sloužila od 60. let 20. století Okresní vojenské správě. V 90. letech byla upravena pro provoz penzionu, tuto funkci má dodnes.