Nedlouho po Kotěrově přestavbě Máchovy vily v Bechyni se vynikající vilové stavby v secesním stylu dočkal Jindřichův Hradec. Stalo se tak zásluhou Kotěrova žáka Otakara Novotného a jeho klienta, jindřichohradeckého právníka a spisovatele JUDr. Edvarda (Eduarda) Lederera. Lederer patřil k předákům českožidovského hnutí, politického a kulturního směru, který se stavěl skepticky k sionismu a místo volby německého jazyka usiloval o splynutí domácích Židů s českou společností. Oporu spatřovalo hnutí v Tomáši G. Masarykovi, jehož ideály Lederer propagoval. Lederer nesnášel nadutost, požitkářství a povrchní světáctví Prahy a tyto neduhy metropole kladl do protikladu k venkovským ctnostem. Proti pražské nadvládě se pokoušel vytyčit program kulturního regionalismu a decentralizace. Za vzor venkovských měst v tom ohledu považoval Hradec Králové. Proto nepřekvapí, že raný secesní styl Ledererovy jindřichohradecké vily se v mnoha prvcích shoduje s Okresním domem v Hradci Králové (1901-1904) od vůdce české moderny Jana Kotěry. Architekt Otakar Novotný se v koncepci vily musel přizpůsobit zachovanému zdivu staršího domu na tomtéž místě. Nesymetričnost obou delších fasád, akcentovaná do Pražské ulice velikým štítem mimo osu, vychází z anglické vilové architektury, stejně jako motivy arkýře, komína a balkonů v podstřeší. Kovové, štukové a sgrafitové detaily Novotný naproti tomu odpozoroval z prací svého učitele Kotěry. Ledererova kancelář sídlila na pravé straně domu za hlavním vchodem, na levou stranu architekt umístil nejhonosnější prostor vily – jídelnu -, obohacený výklenkem v arkýři do ulice. Ze snímků v časopisu Volné směry 1906 vyplývá, že pro jídelnu Novotný navrhnul nábytkový soubor ve stylu, který připomene nábytek skotského architekta Charlese Rennieho Mackintoshe.