Jen o několik desítek metrů od rozlehlé budějovické vily Ernestiny Westenové začala o dva roky později vznikat vila začínajícího budějovického stavebního podnikatele Františka Petráše. Patrový dům s podkrovím byl proveden z neomítaného cihelného zdiva, vytvářejícího na průčelích jednoduché geometrické obrazce. Cihlové prefabrikáty též autor použil pro sloupky zábradlí terasy a lodžie v úrovni podkroví i pro sloupky plotu. Pro architektonické pojetí vily nalezneme v tehdejším českém prostředí jen minimum obdob. Styčné body lze snad nalézt v tvorbě Jana Kotěry a Otakara Novotného z přelomu prvního a druhého desetiletí 20. století, jejichž stavby zprostředkovávaly české scéně formální aparát holandské cihelné architektury, charakteristické barevným kontrastem neomítaného cihelného zdiva a bílých dřevěných okenních výplní. Expresívní výraz vily se však v tehdejší české architektuře jeví jako něco ojedinělého a kořeny tohoto „expresionismu” se navíc zdají být velmi nejasné. Jistý podíl na výlučnosti Petrášova díla lze snad připsat technickým možnostem nové střešní konstrukce. A za zalomením okna podkroví východního štítu, které nalezneme na plánech, ale u provedené stavby chybí, lze snad tušit také vliv architektury českého kubismu. Kromě svého architektonického výrazu působí vila ojediněle rovněž použitými stavebními prvky. Asi právě u této stavby debutovaly konstrukce a prvky, které František Petráš patentoval až po první světové válce – střecha (čs. patent č. 761) a stavební kámen pro zdivo (čs. patent č. 3942). Výroba a používání obou tvarově a konstrukčně netradičních stavebních prvků se v podstatě vázaly pouze na stavební produkci firmy Bratří Petrášové. V roce 1920 se k vile připojila drobná stavba stáje v severovýchodním rohu parcely a v roce 1929 Petráš k východnímu průčelí vily přistavěl patrovou kubickou hmotu s rovnou střechou.