Rozmach papírenské firmy Ignác Spiro und Söhne vedl v meziválečném období ke stavebnímu rozkvětu obce Větřní. Ke stavbě vlastní vily zde tehdy přistoupil Hans Spiro. Místo pro ni vybral na terénním zlomu severovýchodního svahu, na okraji vltavského údolí, v němž se rozkládal areál papírny. Vypracování projektu svěřil úspěšným vídeňským architektům Paulu Fischelovi a Heinzi Sillerovi. Celkový výraz vily je značně poplatný Heimatstilu, regionálnímu „stylu domoviny“, jehož typickým znakům odpovídá sokl ze žulového lomového kamene, okenice na návětrných stranách a vysoká valbová střecha, jejíž přesah odůvodňovali architekti drsným podnebím. Průčelí členily střídající se pruhy dvou okrových odstínů, tvořené prostou sgrafitovou technikou, jejímž užitím se architekti odvolávali na místní stavební tradici. Nelze si nepovšimnout ani značné inspirace architekturou doby předbřeznové a vůbec biedermeierem, jehož kultura ostatně u rakouského Heimatstilu patřila k jeho důležitým inspiračním zdrojům. Při severovýchodním nároží přiléhal k vile přízemní domek vrátného či domovníka. Zvláštním technickým prvkem byly rezervoáry pitné a užitkové vody umístěné v suterénu domku domovníka, do nichž se čerpala voda z vodovodu v údolí. Tradicionalistický postoj stavebníka se odráží ve vnitřním zařízení vily, pro něž se použil jen starý, dle slov architektů „velmi dobrý nábytek, který byl k dispozici“. Na jižní straně přiléhala k vile okrasná zahrada s fontánou a růžovou zahradou chráněnou terasami, na východě přecházel stupňovitě se svažující terén do volné krajiny. Zásadní zlom v životě Spirových přichází v roce 1938, kdy celá rodina odchází z Československa. Po obsazení Sudet byl závod společně s vilou zabaven jako židovský majetek.