K místům, kam se v Českých Budějovicích soustředila výstavba v meziválečném období, patřila louka na Lineckém předměstí, mezi Vltavou a kasárnami, pozdější vojenskou nemocnicí. Během roku 1928 zde vyrostl první funkcionalistický rodinný dům v Českých Budějovicích – vila JUDr. Josefa Weisskopfa, ředitele továrny na cukrovinky a čokoládu místní firmy Vít Fürth a syn. Rozhodující slovo při volbě architekta patrně měla Weisskopfova žena Julie Gertruda rozená Kohnová, která vystudovala uměleckoprůmyslovou školu ve Vídni a mohla tak dobře znát soudobou vídeňskou architekturu. Kontakty s vídeňským prostředím tak ovlivnily volbu tamějšího architekta Josefa Hahna. Architekt vilu navrhl jako kompaktní hmotu na téměř čtvercovém půdorysu. Velikost a rozmístění oken Hahn důsledně podřídil rozsahu a funkci jednotlivých prostor. Výsledná kompozice okenních otvorů na průčelí tak vyvolávala zdánlivý dojem nepořádku a blížila se tak pojetí postranních průčelí některých vil Adolfa Loose. Pojetí interiéru, včetně nábytku navrženého rovněž Hahnem a provedeného Karlem Schimkem, se značně odlišovalo od tvarově a materiálově úsporného pláště vily. Nezapřelo ovlivnění Loosovou tvorbou. Ohlas Loosova Raumplanu zaznívá v pojetí haly, působivě zakončené vstupem do zimní zahrady a průhledem na zalomené schodiště směřující do patra. Loosovým interiérům se Hahn přiblížil rovněž úsilím o vytvoření příjemného domácího prostředí vybaveného řemeslně vyrobeným nábytkem z kvalitních materiálů. Zřízení Protektorátu znamenalo pro Weisskopfovy v roce 1942 transport do terezínského ghetta a pak deportaci do polského ghetta v Izbici, kde se stopy rodiny ztrácejí.