Mezi staršími domky družstva „Heimstätte, deutsche gemeinnützige Baugennossenschaft”, činného v Českých Budějovicích asi od roku 1910, postavil v roce 1934 budějovický stavitel Josef Hauptvogl rodinný dům pro Albínu Stocklöwovou a Mark. Merlinghausovou. Netrvalo dlouho a dům změnil majitele i svůj architektonický výraz. Pro nového vlastníka - Mathilde hraběnku Lamezan-Salins – vypracovali v dubnu 1940 budějovičtí stavitelé pod hlavičkou „Arbeitsgemeinschaft der Baumeister: Johann Stepan, Ing. Hermann Drössler, Ing. Josef Hauptvogel” projekt rozsáhlé přestavby stávajícího domu. Jeho hmotu stavitelé celou zachovali. Navazující přístavba ji prodloužila a celkovou kompozici na východě uzavřela kolmo přiložená hmota obdélného půdorysu završená vysokou sedlovou střechou. Dojem staleté, jakoby přirozeně rostlé dispozice dodával vnitřnímu prostoru výškový rozdíl v úrovni podlah přízemí původního rodinného domu a nové přístavby. Členitá, rozložitá hmota vily, relativně malá okna členěná hustým bílým rastrem, která doplňovaly okenice, krbový komín vystupující z líce zdiva severního štítu a v neposlední řadě hrubá béžová omítka propůjčovaly vile rustikální přídech v duchu „starogermánské” varianty Heimatstilu, stylu domoviny. Architektonický výraz vily tak představuje ojedinělý ohlas stavební kultury Třetí říše v oblasti vilové architektury v jižních Čechách. V rukou Mathilde Lamezan-Salins byla vila jen krátce. Již 3. června 1942 přešla do vlastnictví hraběnčina synovce Friedricha Herringa von Frankensdorf, který rovněž spoluvlastnil rodinnou firmu L.&C. Hardtmuth. Rok 1945 však přinesl porážku Německa. Vila je společně s podnikem znárodněna a v následujících letech postupně začleněna do areálu blízké nemocnice, jehož součást dnes tvoří jako pavilon R.