Stavebníci, profesí stavař a výtvarnice, přistoupili ke stavbě rodinného domu s vyhraněnými představami a zkušenostmi ze svého předchozího bydlení i z objektů, které realizovali a vybavovali pro jiné stavebníky. Nemalý čas a péči věnovali výběru parcely a architekta. Zadali několik studií, aby se nakonec rozhodli pro Architektonickou kancelář Burian Křivinka, přičemž v roli klientů vystupovali mimořádně aktivně. Architekti však nejen plně akceptovali jejich záměry, ale byli jimi ještě podněcováni k radikálnějšímu řešení. Paní domu se přímo podílela na volbě obkladů a podlah a výběru zařizovacích předmětů. Při pohledu na půdorysy domu je zvláště v přízemí nápadná redukce plných obvodových a dělících zdí a preference prosklených nebo otevřených ploch, jimiž proniká do interiérů dostatek světla a vzduchu a které umožňují například průhled z jídelny přes obytnou halu do společenské místnosti, z níž se vychází na zahradu. Prosklen je i strop ložnice rodičů v patře, takže nad zraky odpočívajících se klene obloha. Osu dispozice tvoří obytná hala s krbem a galerií, jejíž prostor a vyrovnávací schodiště připomínají loosovský Raumplan. Součástí domu jsou dále samostatně přístupný ateliér i pokoj hosta, předsazená garáž a hospodářské zázemí v suterénu, kde se nachází také klenutý vinný sklep. Výraz domu je dán funkčně zdůvodněnou kompozicí ortogonálních geometrických těles a obrazců s velmi úsporným detailem, k jejímuž architektonickému výrazu přispívají použité materiály: pohledový beton, titanzinek, hliník, mramor, dubové a teakové dřevo. Červená fasádní omítka navazuje na tradici, kterou u vilové zástavby v Masarykově čtvrti založil Ernst Wiesner. /J. S.