V sousedství vily JUDr. Rajmunda Neumayera od architekta Bohumila Turečka stála dvoupatrová vila se zvýšeným suterénem. Celková dispozice sestavená z hranolových objemů vnitřních prostor vytvářela rafinovaně členěný objekt se stupni balkonů a střešních teras v několika úrovních. Nejširší rejstřík výrazových prostředků zvolil projektant pro východní průčelí, ve kterém byl umístěn hlavní vchod. Nároží zimní zahrady, nesoucí balkon, se tady ve velkém rozsahu otevíralo prosklenou plochou dělenou promyšlenou geometrickou kompozicí příčlí. Stěna je proražena mnoha dalšími okenními otvory a členěna pásem luxferů s ventilačními horizontálními křídly, za nimiž je situováno schodišťové těleso. V patře sem zabíhá také jemný pravidelný rytmus kovového zábradlí umocněného vertikalitou prutových výplní. Autor projektu domu se musel vyrovnat s vodním prvkem – mlýnskou strouhou, dnes zasypanou. Tuto nevýhodu stavební parcely využil ale architekt k obohacení výrazového pojetí domu, když část jeho objemu odhmotnil situováním nad hladinu. Funkcionalistickou vilu, zřejmě nejvýraznější ze všech Poláškových kyjovských realizací, si dal postavit Josef Jakerle, člen městského zastupitelstva a správní rady kyjovského akciového pivovaru, civilním povoláním majitel kominické živnosti. Dispozici objektu nenarušila až do sklonku roku 2004, kdy probíhala první souborná výstava mapující životní osudy a umělecké dílo architekta Josefa Poláška, žádná přestavba. Tehdy byla ale vila zcela přestavěna, rozšířena o přístavbu, takže dnes slouží jako bytový dům. /K. L. – J. Ch.