Pro stavbu svého letoviska zvolil známý brněnský vědec a buditel Josef Wurm Adamovské údolí podél řeky Svitavy. Návrh zadal německému architektovi Aloisu Prastorferovi (1846-1910), jenž kromě rozsáhlé projekční činnosti učil architektoniku, stavitelství a stavební kreslení na německé Státní průmyslové škole a volnou kresbu na technice v Brně. Adamovská vila představovala jedno z charakteristických děl pozdního 19. století nejen v českých zemích, ale i ve střední Evropě. Prastorfer se inspiroval toskánskými venkovskými stavbami 15. století, u nichž klasicistně orientovaní architekti oceňovali nesouměrnost vzniklou různými přístavky, takže jako celek působily romanticky v souladu s rozmanitostí venkovské krajiny. Tuto asymetrickou kompozici dále charakterizovaly lodžie, nízké převislé střechy, quattrocenteskní tvary oken, přičemž hlavní motiv tvořila po straně stojící nepříliš vysoká věž. U Wurmovy vily užil Prastorfer křížový princip, dovolující samostatné vstupy do reprezentačních prostorů, které s ohledem na svažitý terén situoval do patra. Salon s krbem obrátil k údolí a vysunul z hranolové hmoty půlválcovou lodžií nad sloupovým portikem. Exteriér charakterizuje kontrast plných hmot, hlubokých otvorů a konvexních forem, přičemž hranolovou věž se schodištěm ukončuje nepostradatelná vyhlídka. Dolů se rozšiřující šambrány převzal Prastorfer od svého učitele Hansena. „Prastorferovo architektonické dílo bylo pokusem o syntézu vlastní recepce zdrojů jižních kultur s odkazem dvou z největších středoevropských interpretů mediteránní architektury 19. století – Schinkela a Hansena“ (Pavel Zatloukal). /J. S.