Volně stojící dvoupatrová vila s vlastním bytem a ateliérem architekta a několika nájemními byty se nachází při silnici do Řícmanic, na parcele přiléhající ke strmé skále. Široké vstupní dveře z modřínového dřeva a surového skla, k nimž směřují schody z černého mramoru s bílým žilkováním, rámuje masivní travertinové ostění. Jádro přízemí tvoří vestibul s mramorovou dlažbou, obložený santalovým dřevem, zvaným Padouk, z něhož vede schodiště do vyšších podlaží a dveře do přízemních bytů. První patro má souměrnou dispozici s ústředním schodištěm a dvojicí bytů se dvěma pokoji, obrácenými do ulice. Část uličního a levého bočního průčelí obíhá terasa, krytá bílou kazetovou římsou. V nejvyšším poschodí se nachází svobodárna a dvoupokojový byt s menším balkonem. Pravá strana patra je vyhrazena ateliéru, který kryje pultová eternitová střecha. Vnitřní dispozice domu, určeného k bydlení i k provozování architektonické činnosti a stavební živnosti, se odráží na fasádě ve tvaru a rozvržení oken. Originální světlá břízolitová omítka byla sice nedávno nahrazena žlutou fasádou, ve většině případů se však dochovala bíle natřená okna. Za vcelku nenápadnou fasádou se skrývaly luxusně vybavené interiéry, prozrazující Čermákovo vídeňské školení, jež určovalo také produkci uměleckořemeslných dílen v Brně, které založil v roce 1910 a vedl do roku 1933. V roce 1940 získala dům Čermákova mladší dcera architektka Liselotte Lamačová. Po otcově smrti nabídla dům státu, který jej převedl do majetku obce. Z činžovní vily se tak stal nájemní dům. /L. K.