I na počátku třicátých let 20. století se stavebníci vil a rodinných domů na Mariánskolázeňsku přikláněli spíše ke konzervativnějším stavebním formám. Ojedinělým příkladem funkcionalistického stylového pojetí je v rámci regionu vila Erna ve Velké Hleďsebi. Roku 1930 si koupila Erna Schneiderová na východním okraji obce pozemek, kde se chystala vybudovat svoji rodinnou vilu, jejíž autor nám doposud zůstává utajen. Vilu utvářela v zásadě asymetrická skladba hmot. K hlavnímu patrovému kubusu byl přisazen o patro vyšší hranol schodiště, otevírající se k severu vertikálním pásovým oknem. V jižním průčelí orientovaném do zahrady vystupovala z roviny fasády přízemní hmota obytné haly a zimní zahrady tvořící podnož terasy v prvním patře. Původní uspořádání okenních otvorů i jejich tvarová a rozměrová různorodost vypovídala mnohé o celkovém dispozičním řešení i diferenciaci jednotlivých prostor. Exteriér stavby však doznal řady dílčích úprav, které někdy souzněly s architektonickým výrazem stavby, jindy jej spíše poškozovaly. Zásadní oprava a dostavba vily proběhla v roce 1999. Vedle objektu citlivě navrhl architekt Martin Podhajský garáž propojenou s hlavním vstupem plochou střechou. Budova byla dále opatřena řadou nových detailů, jako například ocelovým vlajkovým stožárem v čele schodišťového rizalitu, kovovými zábradlími teras, pergolou na terase v úrovni prvního patra apod. Ve vile se v přízemí a v patře nacházely dva byty. Jádro jejich dispozice tvořila obytná hala osvětlovaná jižním sluncem, která se v přízemí otevírala do zahrady vystupující hmotou a v patře na terasu. V roce 1932 se Erna Schneiderová nastěhovala do vily spolu se svým bratrem Ernstem. Roku 1948 byla znárodněná vila postoupena Osidlovacím úřadem v Praze novému majiteli. /ZČ