Po roce 1900 se začíná vilová zástavba Františkových Lázní rozrůstat kolem lázeňského středu. Již v průběhu 19. století byl ustanoven systém okružních ulic, které obíhaly starší městské jádro. Nová uliční síť se rozvíjela především na severní straně města, kde bylo po připojení Františkových Lázní na železniční síť postaveno železniční nádraží. Většina stavebních parcel v této lokalitě byla zastavěna solitérními vilami. Po roce 1905 se začíná intenzivně rozvíjet zástavba podél dnešní ulice Československé armády. Jednu z volných stavebních parcel zakoupil i Anton Buschek s manželkou Katharinou. Jednalo se o nárožní parcelu vytyčenou dnešními ulicemi Školní a Čs. armády. Zpracováním projektu novostavby pověřili františkolázeňskou firmu Franze a Karla Proscheových, která v září roku 1912 navrhla patrovou vilu kopírující půdorys nárožní parcely. V architektonickém pojetí novostavby se pak prolnuly prvky neobaroku a pozdní secese. Vznikla tak velmi expresivní stavba strhávající na sebe pozornost vysokým, secesně zvlněným štítem. Reprezentativně působící hlavní vstup flankuje dvojice cylindrických věžic s kuželovou střechou. Mezi nimi je v patře umístěná krytá lodžie, jejíž pochozí střecha vytváří balkon druhého patra. Nad nimi se vypíná vysoký zvlněný štít. Půdorys kopírující uliční nároží a hluboce zapuštěný vstup do domu si vyžádal vysunutí části schodiště z půdorysu směrem do zahrady. Honosně pojatá vstupní část dělí hmotu objektu na dvě samostatná křídla. Fasády vily jsou zdobeny kombinací neobarokních motivů (festony, květinové koše, čabraky) a geometrických prvků. Výzdoba se soustředí převážně na vstupní část. Architektonický výraz stavby dotvářely dřevěné okenice, které máme zachyceny na původní stavební dokumentaci. Vila je zastřešena mohutnou mansardovou střechou. Řešení dispozice interiéru odpovídalo dobovým schématům. Ve střední části vily se nachází hlavní komunikační koridor s vloženým schodištěm, které od sebe odděluje pravé a levé křídlo vily. V nich jsou směrem k ulici situovány reprezentativní místnosti. Směrem do zahrady jsou pak umístěny další místnosti a toalety. Obdobné rozmístění pokojů je i v prvním patře a v mansardě. Ve vile se do dnešních dnů dochovala řada uměleckořemeslných prvků. Manželé Buschkovi vlastnili vilu pouze do roku 1918. Poté se stal jejím majitelem Hermann Singer. Z jakého důvodu manželé Buschkovi vilu prodali, není známo. V roce 1925 přechází objekt do vlastnictví lékaře MUDr. Antonína Pohoreckého, který působil jako tzv. lázeňský konsulent ministerstva zdravotnictví a odborný lázeňský lékař. Tento známý pražský gynekolog a kardiolog působil přes letní sezonu ve městě jako odborný lázeňský lékař. Orientoval se především na méně početnou českou klientelu. Pohorecký byl vlastníkem vily pouze jeden rok. Poté vlastní vilu československý stát. Za protektorátu v roce 1942 přechází objekt na město Františkovy Lázně, v roce 1947 se vila vrací zpět do vlastnictví státu. V současné době je v objektu umístěna základní umělecká škola. /JH