Okolo roku 1924 začala slečna Brabetzová, majitelka výšivkářského ateliéru, uvažovat o výstavbě vlastní provozovny. Zakoupila proto pozemek mezi kavárnou Bellevue a vilou Svatý Jiří a oslovila mariánskolázeňského architekta a stavitele Aloise Kolba, aby jí vypracoval projekt novostavby. Kolb měl za úkol soustředit do budovy jak samotnou uměleckořemeslnou dílnu, tak privátní prostory majitelky. Projekt předložený Kolbem dokonale evokoval šlechtická sídla doby pozdního baroka. Konkávně prohnuté východní průčelí vily se otvíralo k příchozím efektním sloupovým portikem nesoucím v patře terasu. Fasáda vynikala zejména svou bohatou rokokově laděnou zdobností. V jižním průčelí poblíž vstupu se nacházela v nice socha patrona vily sv. Antonína z Padovy, ochránce žen a dětí. Prostorové uspořádání vily Sankt Antonius do značné míry určovaly potřeby výšivkářské dílny. Vlastní provoz podniku byl situován do suterénu, kde se vedle bytu pro domovníka a sklepů nacházela rozsáhlá prádelna, převlékárna, dvě dílenské místnosti se zázemím, místnost pro kreslíře, kancelář, jeden pokoj a sklepní prostor na květiny. Architekt vyčlenil východní trakt přízemí pro pět do půlkruhu seřazených obchodů. Do patra umístil Kolb privátní prostory majitelky. Podnik Nelly Brabetzové měl v nové budově jen krátké trvání. Na jaře roku 1936 šel výšivkářský podnik do konkurzu a Nelly Brabetzová se vrací zpět do Prahy. Vila zůstala v konkurzní správě až do roku 1941, kdy ji vydražil Eduard Woderer, majitel sousední kavárny a restaurace Bellevue. Po válce byla na objekt uvalena národní správa. V roce 1993 dochází k celkové rekonstrukci objektu akciovou společností Spolana Neratovice, jíž objekt patřil od roku 1963. Dnes se v objektu nachází hotel. /ZČ