Magistr farmacie Carl Josef Brem pocházel ze třetí generace proslulých mariánskolázeňských lékárníků provozujících vyhlášenou rodinnou lékárnu U Černého orla. Počátkem roku 1901 se Carl Brem rozhodl vybudovat v dominantní poloze nad Mariánskými Lázněmi vilu podle projektu vídeňského architekta Arnolda Heymanna. Výstavbu objektu na místě někdejšího kamenolomu svěřil zkušenému mariánskolázeňskému staviteli Alexandru Zicklerovi. Členité hmotě budovy vévodila vysoká věž, v jejímž architektonickém výrazu se uplatnily přiznané dřevěné konstrukce krovu a dřevěná zábradlí po obvodu uzavřeného vyhlídkového patra. Vliv švýcarského či alpského stylu dokladovala mimo jiné i zvonička s rozsochou na střeše jižního rizalitu. Patrona této vily, sv. Huberta, vyobrazoval jako rozšafného lovce štukový reliéf na spodní části nárožního arkýře. V jeho ztvárnění s jistou karikující nadsázkou se hlásila ke slovu již secese. Snad nejpůsobivějším prvkem nového stylu se stala lodžie ledvinovitého tvaru zakončující rizalit jižního průčelí. Po dispoziční stránce propojovalo jednotlivá podlaží vily schodiště uplatňující se v západním průčelí v podobě rizalitu. Ústředním prostorem dispozice v přízemí a prvním patře se stala prostorná hala, z níž se vstupovalo do jednotlivých místností. Roku 1920 zakoupil objekt spolu se svou ženou Paulou hoteliér Josef Zischka a provozně jej připojil k sousednímu hotelu Esplanade (1911). Po skončení války byla vila znárodněna a v roce 1962 se stala součástí hotelu Esplanade. Autor projektu, vídeňský architekt Arnold Heymann, působil v Mariánských Lázních po roce 1900. K jeho nejvýznamnější mariánskolázeňské realizaci náleží hotel Esplanade z let 1910–1911, který je nádherným příkladem geometrizující secese. /ZČ