Když roku 1910 zakoupili manželé Gamnitzerovi pozemek na výstavbu své vily v někdejší Školní ulici, táhlo Martinu Gamnitzerovi již na sedmdesátý rok života. Nájemní vila proto měla zabezpečit zejména jeho mnohem mladší manželku Antonii, roz. Austelovou. Vila Sankt Martin je jednou z dalších staveb, v níž místní stavitel Josef Forberich s fantazií sobě vlastní přetavuje na vlně pozdního historismu četné středověké motivy. Architektonický výraz vily v prvé řadě evokuje stavitelskou nesourodost středověkých sídel. V jižním průčelí je vyobrazen norimberský hrad jako jedna z nejvýznamnějších rezidencí císařů a králů Svaté říše římské. Na jihovýchodním nároží pak upoutají pozornost dva permoníci v havířských perkytlích, jeden s lucernou a druhý s pemrlicí, vyhlížející bohatou rudnou žílu. Ve štítě jižního průčelí stojí jako strážci hradu dvě plastiky landsknechtů s halapartnami. Absence původní projektové dokumentace znemožňuje rekonstruovat dispoziční a prostorové uspořádání. Přesto je patrné, že řešení bylo do značné míry obdobné jako u vily Dornröschen či Kyffhäuser. Vedle privátních prostorů rodiny Gamnitzerových byla část pokojů pronajímána sezonním lázeňským návštěvníkům a několika trvalým podnájemníkům. Po smrti Martina Gamnitzera v roce 1917 obývala vilu již jen Antonia se svou nevlastní neteří Annou Summerovou. V roce 1946 byla vila stařičké Antonii Gamnitzerové znárodněna. /ZČ