V předvečer první světové války realizoval na okraji jaroměřské vilové čtvrti Na Ptákách, po válce urbanizované podle regulačního plánu architekta Vojtěcha Krcha, pozoruhodný rodinný dům neméně pozoruhodný architekt Ladislav Skřivánek. Tvůrce líbezných, jen sporadicky dekorovaných, florálně secesních, ale i nesmírně strohých modernistických děl, byl ve dvacátých a třicátých letech funkcionalisty nenáviděn za své monumentální stavby, koncipované v duchu české neorenesance a architektury inspirované florentským quattrocentem. Opovržení pokrokových architektů Skřivánkovým pozdním dílem, z jejich pohledu regresivním, přispělo k pozapomenutí jeho rané tvorby, která si nijak nezadala s nejlepšími příklady české moderní architektury prvního desetiletí 20. století. Počátky Skřivánkovy samostatné tvorby se jako u většiny generace tehdejších architektů odehrávaly ve znamení rozmanité škály dobových historismů, v jeho případě poznamenaných vlivem školení, které získal u Bedřicha Ohmanna. Nicméně již kolem poloviny prvního desetiletí 20. století architekt realizoval několik pozoruhodných secesních staveb, charakteristických národním ornamentem, později doplňovaným „často nabádavými a vlasteneckými obrazy a nápisy“. V případě jaroměřského domu je zřejmá inspirace venkovským stavením z oblasti krkonošského podhůří. Jeho typické příkré sedlové střechy, používané kvůli drsnějším klimatickým podmínkám, skrývaly pod svými krovy nezřídka i dvě další obytná podlaží, což je zřejmé i v případě Skřivánkovy jaroměřské práce. Charakter venkovského stavení architekt umocnil uzavřeným, nikoliv však hospodářským dvorem, od ulice odděleným malým stylizovaným peristylem. Zbytek tohoto značně intimního zákoutí oddělil soustavou obloukových arkatur, skrze něž byla přístupná ovocná zahrada za domem. Z dvorku, který dodnes střeží betonový aligátor, je přístupný samotný dům, v jehož dispozičním řešení částečně rezonují ozvuky již zmíněné venkovské architektury. Centrálním prostorem uvnitř tedy není schodišťová dvorana, nýbrž obytný pokoj. Prosté interiéry, nabízející ovšem komfort centrálního horkovzdušného topení, korespondují s jednoduše pojatým vnějškem domu. Fasáda domu, uvnitř jinak dobře zachovaného, sice chátrá, ale jeho patina ve spojení s podmanivě řešeným dvorem a okrasnou zelení stavbu obohacuje o nechtěnou krásu, kouzlo starých zašlých časů.  /JP