Karel Kramář je neodmyslitelně spjat s politikou první republiky, v letech 1918–1919 dokonce krátce zastával funkci československého premiéra. Kramářovo politické přesvědčení bylo výrazně formováno ideou tzv. politického neoslavismu, tedy myšlenkami slovanské vzájemnosti. Na utváření jeho politického názoru měla bezpochyby vliv jeho přítelkyně a od roku 1900 manželka, Ruska Naděžda Nikolajevna Abrikosová. Abrikosová neovlivnila jen Kramářovy názory, ale výrazně se podepsala také na konečné podobě Kramářovy vily ve Vysokém nad Jizerou. Vysocká vila je v pořadí třetí vilou Kramářovy rodiny (po vile na Krymu a pražské vile). Rezidence postavená v letech 1927–1931 měla od počátku sloužit především jako letní sídlo. Kramář zadal zpracování projektu domu v roce 1927 ruskému emigrantovi Vladimiru Alexandroviči Brandtovi (1874–1944?), který navrhl mimo jiné pravoslavné kostely v Praze na Olšanech a Karlových Varech. Projekt domu ale dokončil další ruský architekt, Ivan Vasilijevič Feofilov. Dům podle těchto plánů vystavěla v roce 1931 stavební firma stavitele Oldřicha Zítka. Kramářovou vilou ve Vysokém vstoupily do kraje vlivy ruské architektury. Impozantní vilu o třech podlažích, která ze všeho nejvíce připomíná zámek, kryje vysoká sedlová střecha. Velkoryse pojatá reprezentativní, ale trochu těžkopádná architektura udivuje velikostí a honosností. Jakoby nikdo neměl pochybovat, že velký duch potřebuje velký, prostorný dům. Snad i toto je prvek ruského vlivu a vlivu manželky Naděždy Nikolajevny. Exteriér se do dnešních dní zachoval v takřka autentické podobě, bohužel o interiérech to říct nemůžeme. Vysocká vila neměla takové štěstí jako její pražská jmenovkyně (Kramářova vila, sídlo premiérů ČR); již za druhé světové války vilu využívalo NSDAP jako politickou školu a po válce vila sloužila k rekreacím ROH. Obojí samozřejmě ovlivnilo podobu interiérů.