Vilu si nechal na začátku třicátých let 20. století postavit přísežný soudní tlumočník židovského původu Jaroslav Rosenbach se svojí ženou Blankou. Zhotovením návrhu pověřili pražského architekta Bertholda Schwarze. Ten projektoval v Praze ve dvacátých a třicátých letech 20. století především vily, činžovní domy, ale nevyhýbal se ani rekonstrukcím starších objektů. Patrová podsklepená vila se zahradou byla vestavěna do svažitého terénu při severozápadní straně Bendlovy ulice. Hmotu stavby tvoří k sobě vertikálně postavené kvádry, severovýchodní z nich je poněkud překvapivě zastřešen valbovou střechou. Naopak jihozápadní část s vyvýšeným schodišťovým kubusem, ke kterému přiléhá výrazné komínové těleso a po obou stranách terasy nestejné výškové úrovně, reprezentuje již čisté funkcionalistické tvary. V suterénu se nacházelo běžné technické zázemí domu s kotelnou, sklepy, prádelnou a v části vystupující nad terén se správcovským bytem. Ústřední společenskou místností přízemí byla obytná hala s krbem situovaná ve východní části půdorysu. Z haly byl přístupný pánský pokoj a jídelna s úzkou předsazenou terasou. Dále zde bylo umístěno zalomené schodiště vedoucí na podestu centrálního schodiště propojujícího jednotlivá podlaží domu. Společenské místnosti obklopovaly z jihozápadu místnosti provozní se šatnou, toaletou a kuchyní se spíží. Nápaditě byl vyřešen vstup z kuchyně do jídelny, který vedl kuchyňskou vestavěnou linkou. V mezipatře se nad kuchyní nacházela sluneční terasa a nad vstupem hostinský pokoj. Ústřední místností soukromé části domu v patře byla šatna, ze které byl přístup do pokoje rodičů, jejich synů, dcery a dále společné koupelny. Toaleta byla v patře vestavěna do prostoru při schodišti. V podkroví se nacházel ještě pokojík služebné prosvětlený pultovým vikýřem s minimálním spádem. Nad hostinský pokoj byla umístěna terasa s plochou střechou, kterou vynášejí betonové subtilní sloupy. Oplocení pozemku se dochovalo v původním řešení s poli z vertikálně posazených latí mezi vyzděnými žulovými sloupky. V září 1938 byli Rosenbachovi donuceni opustit Liberec a vila jim byla zabavena ve prospěch Velkoněmecké říše. Do vily se nastěhoval říšský komisariát, pod jehož záštitou byly ještě téhož roku provedeny úpravy suterénu, na zahradě tehdy přibyl zahradní domek s garáží. Po válce byla vila rozdělena na tři bytové jednotky.