Vilu pro paní ředitelovou Eleonore Priebschovou navrhl známý liberecký architekt Gustav Miksch, který se podílel na stavbách mnoha libereckých historizujících staveb. Tato vila byla postavena u tehdejší Třídy Františka Josefa a patří tedy k nejstarším objektům nově vznikající vilové kolonie, jejíž urbanistický vývoj byl uzavřen až v meziválečném období. Přesto, nebo právě proto se svojí novorenesanční čistotou vymyká ze souboru okolních staveb. K uliční frontě se obrací lodžií, nad kterou stojí z hlediska jižních, resp. antických inspirací ještě významnější prvky. Dvojice karyatid vychází přímo ze vzorů, které zdobí též athénský Erechtheion. Gustav Miksch studoval pravděpodobně i ve Vídni, kde v té době působil slavný architekt dánského původu Theophil Hansen. Ten v Řecku několik let pobýval a řeckými vzory je jeho tvarosloví prosyceno. Jeho stavby nenalezneme pouze v bývalém hlavním městě podunajské monarchie, ale např. i v Brně na tzv. Okružní třídě. Vila je též ovlivněna palladianismem, o čemž svědčí právě předsunutá jónská lodžie a symetrická dispozice. Liší se nepatrně hmotou bočních rizalitů, z nichž jeden je schodišťový a v druhém se nalézá drobná lodžie, zarámovaná však římským triumfálním obloukem. V interiéru je nejdůležitějším prostorem jídelna, přiléhající k lodžii. S jídelnou sousedí na jedné straně salon a na druhé pokoj. Uprostřed vily umožňuje přístup do všech místností chodba, která přímo navazuje na schodiště. Směrem do zahrady jsou umístěny převážně obslužné místnosti. Stavbu bychom mohli stylově dokonce srovnat s podobnými čistě antikizujícími neorenesančními vilami v Praze, které si pro sebe stavěla nejvyšší podnikatelská třída. V meziválečném období vila patřila továrníkovi Richardu Neumannovi, ale poté změnila několikrát majitele. V poválečném období pochopitelně již jako sídlo podnikatelské elity nesloužila. Bohužel byla vnitřní dispozice objektu změněna přestavbami na byty, čímž ztratila část své autenticity. I fasáda byla v době přípravy výstavy ve velice špatném stavu a stav některých detailů, zvláště karyatid lze označit za katastrofální. Vila není památkově chráněná, ale nachází se v památkové zóně města Liberec.