Nový Bor, město na úpatí Lužických hor, je proslavené hlavně svým sklářstvím. V době konjunktury sklářského průmyslu koncem 19. a na počátku 20. století začaly být zastavovány i pozemky mezi nádražím a náměstím. Podél Wolkerovy, původně Nádražní a poté ulice Odborné školy byl stavební ruch nejčilejší. Teprve roku 1910 zde vznikl Městský park, kde se urbanistický vývoj uzavřel až stavbou kina ve dvacátých letech 20. století. K nejzajímavějším domům patří bezpochyby vila na rohu Wolkerovy a Smetanovy ulice, kterou pro J. G. Stiera navrhl počátkem 20. století českolipský architekt Emil F. Ruehr. Když si vybavíme dobovou situaci v české architektuře, a sledujeme kde který architekt studoval a jaký vztah měl ke svému učiteli, zjistíme zřetelné rozdíly. Oproti situaci ve středních Čechách, kde většina významných architektů vystudovala architekturu ve Vídni, resp. v Praze, zde v německy mluvících oblastech panovaly silnější vazby k německému, resp. saskému prostředí. Ruehr studoval v osmdesátých letech 19. století na drážďanské technice. Stavebník J. Georg Stier roku 1898 společně s Johannem Wenderlem koupil sklářskou firmu Karl (Carl) Schappel, založenou již roku 1857. V roce 1910, tedy čtyři roky po dokončení domu, Wenderle odstoupil a Stier vedl firmu, zabývající se výrobou užitkového, luxusního i uměleckého skla, sám. Vila působí jako hrad, ale oproti o rok mladší Elstnerově vile v Jablonném vyznívá její architektura stylově čistším dojmem. Od přízemí až k částem patra je obložena hrubými kameny a podkroví opět tvoří hrázděné zdivo. Celkový „hradní“ dojem podtrhuje cimbuří. Jestliže Elstnerova vila patří spíše do pohádek bratří Grimmů, tak novoborská stavba více tíhne k Wagnerovým operám. Dům je podsklepen a má dvě nadzemní podlaží. Ze schodišťového vstupu se vcházelo rovnou do haly, přímo propojené s nádhernou místností s arkýřem. Na oba tyto prostory navazují pokoje a schodiště do patra. V letech 1971–1972 byla vila přestavěna na zubní středisko, které zde sídlí v modernizované podobě dodnes. Bohužel přestavby zničily většinu historických interiérů a nejcennějším prvkem zůstává vnější výraz, jasně vypovídající o době vzniku vily.