Svoji vilu si Johann Liebieg mladší, příslušník proslulé dynastie libereckých textilních velkopodnikatelů, nechal postavit podle vzoru severoitalských renesančních vil v letech 1870–1872 Gustavem Sachersem (1831–1874), absolventem bavorské Akademie výtvarných umění a majitelem jedné z největších libereckých stavebních firem. Ke stavbě honosné vily byl vybrán pozemek situovaný jihovýchodně od městského centra v bezprostřední blízkosti libereckého zámku. Na parcele plánované výstavby se v té době již nacházel klasicistní obytný dvoupodlažní dům Ferdinanda Römhelda. Tento objekt nebyl demolován, ale naopak se stal jádrem centrální části vily, a k němu byla přistavěna třípodlažní křídla. Vzniklé arkádové čtvercové nádvoří uzavírala na severní straně přízemní salla terrena, jež přímo navazovala na rozlehlý park. Hlavním vstupem umístěným v jižním průčelí se vcházelo do haly, na kterou navazovalo schodiště prosvětlené shora světlíkem. V přízemí jižního křídla se nacházel pánský pokoj, knihovna a hostinský pokoj. V ostatních křídlech byly provozní místnosti domu, jako kuchyně, prádelna, pokoj pro služky a samostatný byt zahradníka. Do západního křídla patra byly situovány společenské místnosti. Nacházela se zde jídelna, dva salony, hudební pokoj, opět pokoj pánský, ke kterému se přimykaly pokoje kuřácký, biliárový a hráčský. V severním křídle byly umístěny další obytné místnosti. Východní křídlo náleželo k soukromé části domu s ložnicemi a sociálním zázemím. Rozlehlý areál tvoří jednotně koncipovaný celek skládající se ze samotné vily, zahradnického domku, kočárovny, konírny, zahrady, dvou teras s balustrádou, altánu, bazénu s hlavou Neptuna, který byl součástí schodišťové rampy se zděnou pergolou a ohradní zdi. Liebiegova vila je hodnotným příkladem reprezentativní historizující architektury poslední třetiny 19. století. Pro své rozměry i půdorysné uspořádání se pro toto továrnické sídlo, odrážející bohatství i vkus stavebníka, v lidovém povědomí vžil název Liebiegův palác. Po smrti Johanna Liebiega ml. připadla vila jeho synovi Johannu Moritzovi Liebiegovi a dětem jeho dcery Gabriely provdané za hraběte Theodora Radeckého. Ti však již ve vile nebydleli a pronajímali ji k různým účelům. Od roku 1946 zestátněný objekt slouží pro výstavní účely. Oblastní galerie, která vznikla vyčleněním sbírky výtvarného umění Severočeského muzea, zde sídlí od roku 1953. Vila Johanna Liebiega ml. je památkou zapsanou v rejstříku Ústředního seznamu kulturních památek ČR pod číslem 27557/5-4145.