V ulici Zámostní na Slezské Ostravě si vybrali mladí manželé k výstavbě rodinného domu pozemek, na němž se nacházela výsypka po těžbě uhlí v 19. století. Podnik Báňské stavby se uvolil, že odbagruje několik tisíc kubíků hlušiny, a mohlo se stavět. O plány manželé požádali architekta Radúze Rozhona (1924), pocházejícího ze známé ostravské stavitelské rodiny. Jeho otec Artur Rozhon (1878-1935) přišel do Moravské Ostravy těsně po první světové válce. Založil úspěšnou stavební firmu, s níž se podílel na výstavbě mnoha důležitých budov ve městě, například ostravské Nové radnice. Radúz šel v jeho stopách, ale komunisté mu po roce 1948 notně ztížili uplatnění. Přesto navrhl v 70. letech minulého století několik rodinných domů. Rozhon vytvořil studii, kterou si Hana Rohanová, sama s vysokoškolským stavebním vzděláním, zpracovala do podoby plánové dokumentace ke stavebnímu řízení. Dům dostal podobu dvojpodlažního trojtaktu obdélného půdorysu s plochou střechou, umístěného ve svahu nad ulicí, od níž je zčásti oddělen opěrnými zdmi ze surového betonu. Zajímavým způsobem je řešen hlavní vstup s brankou, zabudovanou do betonového ostění, v němž je zasazena soška havajského bůžka Tiki. Střed dispozice tvoří dvojpodlažní komunikační hala s jednoramenným schodištěm do patra. Centrální obytný prostor v celé šíři druhého podlaží předního traktu je tvořen dvojicí pokojů – jídelnou a obytným pokojem s vestavěným krbem. Interiéry navrhl architekt Leopold Kolář. Vnější ráz objektu je určován jeho horizontální kompozicí, zdůrazněnou z ulice pásovými okny a ze zahrady loubím. Břízolitová fasáda i dřevěný obklad atiky představují tehdy typický výraz rodinných domů. Hlavní klad projektu spočívá v jeho vyváženosti, v kultivovaně utvářeném vstupním prostoru a v odvaze zasadit stavbu do složitého prostředí zanedbané čtvrti.  /MS