Ferdinand Czeiczner (1850-1932) pocházel z novojičínského soukenického rodu. Jeho otec jej naučil řemeslu a zaměstnal ve vlastní firmě. F. Czeiczner, od roku 1875 majitel firmy, provozy zmodernizoval, aby výrobky obstály ve stále sílící konkurenci. Krátce byl v letech 1907-1908 novojičínským starostou, ale předcházelo tomu jeho působení v obecním výboru města, v olomoucké Obchodní a živnostenské komoře a v německých národních spolcích. V roce 1909 prodal z důvodu horšícího se zdraví svou firmu svému švagrovi Karlu Steinbacherovi. Nyní byl bez závazků a natolik zámožný, že si mohl dovolit postavit dům podle „svého přání a plánů“. Projekt svěřil osvědčenému novojičínskému staviteli Josefu Blumovi. Ten jej pojal jako rozsáhlý neoklasicistní palác nebo zámek francouzské inspirace na půdorysu ve tvaru U se středním hlavním křídlem, obráceným průčelím se šesti okenními osami, oddělenými jednoduchými či zdvojenými pilastry s kompozitními hlavicemi, do parkově upravené zahrady. Průčelí vrcholí vlysovým reliéfem s festony, vázami a korunní římsou. Křídlo ukončuje mansardová střecha s vikýři. Boční průčelí jsou jednopatrová. Z původního řešení zůstalo zachováno torzo – hlavní vstup s dveřmi a secesně řešenou kovovou markýzou, jednoramenné kamenné schodiště do přízemí, štuková výzdoba místností piana nobile a zimní zahrada s předloženým schodištěm směřujícím do zahrady. F. Czeiczner si přál, aby po jeho smrti v době sídlila nějaká kulturní instituce, například městské muzeum. Z důvodu hospodářské krize však město takovou variantu odmítlo. Po druhé světové válce byly ve vile umístěny jesle. Teprve přestavba na městskou knihovnu v letech 2000-2001 vedla k naplnění Czeicznerova přání. Vila se zahradou, domkem vrátného, garážemi a ohradní zdí s kašnou tvoří nemovitou kulturní památku s rejstříkovým číslem 11027/8-3882.  /MS