Flemmichové příslušeli k starým krnovským rodům a jejich přítomnost ve městě je doložena už za třicetileté války. Theodor Flemmich se vypracoval na ředitele a od roku 1908 spolumajitele textilní továrny Franze Kurze. Když se rozhodl ke stavbě vily, projekt svěřil renomovanému vídeňskému architektovi. Otto Prutscher (1880-1949) studoval architekturu u Josefa Hoffmanna na Uměleckoprůmyslové škole ve Vídni a hoffmannovsky hravý, elegantní klasicismus se stal trvalou součástí jeho výtvarného projevu. Po příkladu svého učitele se také Prutscher angažoval v nejrůznějších oblastech uměleckého řemesla i průmyslového designu – od nábytku, skla, keramiky, textil, výrobky z kovu, až po knižní vazbu. Jako málokterý architekt tak dokonale naplnil vídeňský ideál všestranného designéra, snažícího se uměleckou tvořivostí naplnit všechny sféry života svých současníků. Flemmichova vila, obklopená zelení a ovinutá ozdobným mřížovím, je právě takovým estetickým ostrovem uprostřed všedního světa. Její prostorový koncept vychází z obvyklého modelu „anglického domu“. Jeho středem však není patrová dvorana, nýbrž dvě nad sebou situované jednopodlažní haly, spojené schodištěm. Hlavní směr architektonické promenády udává osa vedoucí od vstupu k salonu a zimní zahradě, zatímco příčná osa spojuje halu s dalšími dvěma obytnými pokoji. Společenské místnosti v přízemí byly všechny propojeny širokými zasklenými dveřmi, takže vytvářely dynamické prostorové kontinuum. Hmotná obálka obepínající tento organismus působí naopak bytelně, ba robustně. Fasády jsou osově souměrné a dojem hmotnosti a důstojného klidu ještě zvyšuje těžký štít hlavního průčelí. Spolu s kanelovanými pilastry dodává vile vzezření tradičního aristokratického sídla. Moderní duch domu naopak ztělesňuje skleněný výčnělek zimní zahrady se svou transparentností a dynamickým, takřka proudnicovým tvarem. Vysokým nárokům na reprezentaci i pohodlí odpovídal bohatě vybavený interiér vily, který dobře známe z dobových fotografií. Architekt pro něj navrhl vyřezávané obložení, tepané mříže, těžký nábytek a koberce, mozaiky, výrazně barevné tapety na stěnách a jemnou štukovou dekoraci stropů. Interiéry zdobené umělci z okruhu Wiener Werkstätte (Michael Powolny, Anton Schwarz aj.) působí v pevném objetí klasicistních fasád jako křehký klenot. Ve srovnání s vilami J. Hoffmanna není Prutscherův projev tak výstřední ani velkoměstsky dekadentní. Vypjatá dekorativnost je podřízena požadavkům pohodlí a útulnosti, jistotám kvalitního materiálu a řemeslného provedení. Dům má jadrný výraz venkovských sídel, jehož plným projevem byl lovecký pokoj zařízený rustikálním nábytkem.  /JV